str. 140
nastavované kaše. Uvařené brambory dobře rozmícháš, proleješ mlékem a dáš povařit s krupkami již dříve uvařenými. Na vrch dáš dost omastku se zasmaženou cibulkou.
Že hospodyně rády míchávají tlusté kroupy s hrachem, můžeme souditi již ze známé písničky:
„Hrách a kroupy —
to je hloupy,
ty jsou u nás každej den. . . " *)
|
Mrzutý zpěvák při tom zajisté přehání, neboť tak neoblíbeného pokrmu by hospodyně jistě nedělaly na štědrý večer, jak zhusta činívají vedle jmenovaného „kuby". Tato smíšenina slove svarba. Vaří-li a smíchají-li se kroupy s čočkou — i to místy se děje — říká se tomu kočičí tanec.
Stane-li se hospodyni, že jí zásoby dojdou a ona neví, co honem vařiti, připadne někdy také na kaši rýžovou, je-li totiž v místě kupec, ku kterému lze v poslední chvíli pro rýži poslati. Rýži vaří pak ve mléce a omastek buď zamíchá do ní, buď jej vyleje na vrch až v míse. Přidá-li se vajíčko a trochu cukru, jest pokrm ovšem chutnější.
Většina krmí připravuje se z mouky, právě jako většina úrody rolníkovy záleží v obilí. Že moučné pokrmy jsou základem vší selské stravy, uznáme hned, vzpomeneme-li si jen na „celoroční koláč," který se nikdy nepřejí — na chléb — který náš lid zove po výtce božím darem, naznačuje tak i slovem nemalou úctu. kterou k chlebu má a která se jeví v přečetných úkonech a pověrách. Úctu tu jeví hospodyně již, když připravuje kvásek na chléb, když zadělává v díži, když mísí, válí, do pece sází, omývá a pak když pečený chléb vytáhnuvši do ošatek jej klade a do komory dává odnésti, dbajíc při tom, aby se v něm nesrazily „brousky" a kůrky aby neodpryskaly. Tím větší vážnosť pak zachovávají všichni k chlebu pečenému.
Chléb pekou u nás zpravidla černý, pravý samožitný; ve větších statcích, jejichž majitelé si odjakživa vedli trochu po pansku, dělávají pro hospodáře také bělounký chléb výražkový, na jehož pěkně červené kůrce hořejší si někdo více libuje než na střídce. Hospodyně zakládají si na tom, mají-li" chléb hodně vysoký a při tom tuhý, nepříliš dírovatý, a pak nejsou-li na něm sklípky, nýbrž je-li bochník do kola celý hladký. Chléb se peče vždy do zásoby, dle počtu stráv-níků na týden až na 14 dní a staví se v suché komoře, kde je špíže, na visutou hrabici nebo věšák. Přežehnávati bochník třikrát křížem, než se načne, jest na Českobrodšku všude v obyčeji. Na stůl kladou chléb tak, jak leží v peci, bílou kůrkou do spod.
V létě se leckterému hospodáři stává — zvláště když se před
*) Erben 1. c. str. 429.
|