tím bramborů neurodilo, že zásoby obilí docházejí a že se i moučnice vůčihledě prázdní. Pak celá rodina toužebně vyčkává žní, o jejichž blízkosti hádá z rozličných úkazů.U nás mají pravidlo :

Dojdou-li však někomu všecky zásoby dříve, než jest žito ve stodole a než lze péci z nového, přece není zle, třeba nebylo kde koupiti. U sousedů, kde živí méně krků, rádi půjčí nějaký ten bochník, vědouce, že bude řádně oplacen. Takové půjčky bývá ostatně třeba i jindy — když na př. ve mlýně dlouho nemelou, když hospodyně pro nutnou práci nemůže hned péci a p.

Na chléb z nového bývají hospodyně zvláště zvědavy, toužíce již věděti, jak dobrá bude letos mouka a jak chutný bude chléb; nebýváť to vždy stejno — záleží tu na tom, jak pohodlny byly žně, jak ve mlýně semleli atd.

Čerstvý chléb rychle mizí od skrojku až do nedojedku, na ten není třeba ani soli. S tvrdým to jde hůře, ale hospodyně je při tom ráda, že déle vydrží. Tluče-li se máslo (u nás se většinou tluče, málokde vrtí — před nemnohými léty byly tu známy vesměs jen másnice na stloukání), pak dává hospodyně zvláště dětem, ale ovšem i jiným členům rodiny, pomazanku, s kterouž jest čerstvý chléb pravou pochoutkou. Pomazankou ostatně slove i čerstvé máslo vůbec, dává-li se někomu darem.

Pečený chléb, pokud jest teplý, není zdrávo jísti. Poněvadž pak velké bochníky dlouho se pekou a zvolna vychládají, urobí hospodyně pekouc chléb pro nedočkavé děti dušičky, které vychladnou rychleji a dají se tedy brzy požívati. Jsou to malé figurky asi té podoby, jakou mívají prostá miminka dřevěná: velká hlava, v níž důlky představují oči a ústa, a pod ní nedlouhé tělo. Výškrabky těstové stačí na tu pochoutku úplně.

Z chleba dělávají u nás často topinky, rozpek nebo roz-píčky — všecky tři názvy jsou stejně běžny. Chléb se z tenka skrojí na skývky, natře solí a dá se do horké trouby usušit; jak se vyndá z trouby, natře se po obou stranách česnekem a pírkem se řádně omastí.

Mouku přechovávají hospodyně v moučnici, veliké, dlouhé truhle, rozdělené na nestejné příhrady, do kterých se ukládá mouka, roztříděná jednak dle druhů obilních, jednak dle stupňů jakosti. Pšeničná mouka je: cajková, vyrážená, bílá, podbělka; žitná: chlebová a výražek; ječná: přední a zadní výražek. — Nestačí-li mouč-