Předchozí 0159 Následující
str. 156

nému a klada jemu v ránu dva prsty, jakoby přísahal, vybízel mrtvolu: „Ve jménu Otce, Syna, i Ducha svatého Amen. Vydej znamení, jsem-li já příčinou tvé smrti!" Bylo-li více lidí z vraždy viněno pospolu a měl-li se z nich vypátrati pravý vrah, vedl rychtář před tváří konšelů jednoho obžalovaného po druhém k mrtvole, aby sáhl do rány každý z nich. Snadno se mohlo přihoditi, že obžalovaní, chvějíce se, rozjizvili prstem smrtelnou ránu tak, že při některém konečně krev se přece ukázala. Rychtář pak ihned šátkem čili facalitem krev utřeli a facalit položen na právo čili soud za důkaz, proti vrahovi svědčící.

Tím způsobem, jakž tu vypravujeme, dělo se ještě r. 1597 v Kadani.*) I v Praze touž dobou tak si vedli. Některý příklad doloží věc. Roku 1591 zabili v hospodě někteří sladovníci Matěje Sedláka. Z několika obžalovaných nebylo lze nikoho světle usvědčiti z vraždy. Vyžádali si tedy příbuzní zavražděného nebožce, aby obžalovaní přivedeni byli k márám a tu aby „podle obyčeje" se osvědčovali. Rychtář pražský Linhart Voves o tom takto vypravuje:**) „Pondělí po neděli Oculi Páni ráčili poručiti k žádosti přátel Matěje Sedláka zamordovaného, abych s Šebastianem, Vítem a Blažejem k tomu tělu mrtvému k marám šel, a oni, jakož obyčej, na tu ránu aby prsty kladli. Tu jest se (při dvou) nic neukázalo, až když Blažej prsty své vložil a, co za obyčej, nad tou ranou říkal; tu sem spatřil jakoby maličký granátek že se jest zablesklo z té rány." Tím skonala se scéna při mrtvole, beze snadu příšerná; nevinná krev nebožcova ukázala vraha.

Jiný doklad obšírnější a ne méně příšerný. Úvod nutno učiniti prostrannější. Roku 1600 seděla v pražské hospodě u Sedlčanského veselá společnost; v ní byli dva synové třebenického pekaře Floriana. Jeden slul Zachariáš Rychlík Třebenický, a druhý, jenž byl kantorem školy Matky Boží před Týnem, slul Jan Florian Pistor Třebenický. Oba mladíci dvorně otáčeli se okolo paní Bognarky, jež tu s nimi popíjela bez manžela svého. V tom přijde Bognar. Zachariáš Třebenický ihned povstal a objal ho řka: „Zdráv buď, bratře Němče!" Kterak odvětil Němec, nevíme, ale to jedno jisto, že v malé chvíli potom svadili se všickni tři o tu ženu. V té svádě Zachariáš byl raněn málo, bratr jeho kantor smrtelně. Byly tři hodiny na noc, když ho přinesli ponocní do školy k správci školnímu mistru Ondřeji, jenž slul Marchio Zdarenus. Krištofa Bognara ponocní odvedli do staroměstského vězení, do Fermentynky. Tu se zaklínal Němec všemi svatými, že není vinen nic. Prosil, aby ho k raněnému dovedli, že se ho zřejmě optá, kdo ranou jeho vinen.

Rychtář s biřicem dovedli tedy Bognara dvakráte do školy týnské. Nalezli po prvé i po druhé ubohého kantora Pistora na loži,


*) Rukop. Urbanův v mus. Kadaňském. **) Arch. pr. č. 1055. 66.

Předchozí   Následující