an již čekal hodinky na každou chvíli. Jakub Bělohoubek Ždárský, mendik, „fochroval na nemocného". Bognar po každé ptal se nemocného, prose pro Boha, aby oznámil, udělal-li mu to on, či kdo jiný. Ale kantor po prvé ani nehlesl, po druhé zaškytnuv vypustil duši. Zatím již otec Florian, pekař v Třebenicích, obvinil Bognara z vraždy. Po smrti kantorově hned na zejtří byl před týnskou školou v rynku shon lidí. Na marách dole pod loubím leželo mrtvé tělo, aby v přítomnosti městského úřadu vydalo svědectví „podle obyčeje".*) Přiveden jest k marám od písaře rychtářova Bognar, domnělý vrah. Při obecné tichosti promluvil rychtář k Bognarovi: „Nu, ty Krištofe, poněvadž tento mord nad tímto člověkem vykonán jest, a nemůž se věděti do konce, kdo by tím vinen byl, protož budeš povinen od pravé ruky prst svůj malej na ránu jeho položiti. Tu jestliže jsi mordem vinen, krev se na tebe ukáže, pakli nejsi vinen, taky se neukáže." Položil tedy Bognar malík do bodené rány, která černala se v boku nebožtíkově, a jal se říkati po rychtáři: „Nu, milej pane Jene, pokud jsi živ byl, dvakrát pro pána Boha sem prosil, aby mi, co sem proti tobě provinil, to odpustil, abyste mi voznámili, já-li sem vám to udělal, či někdo jiný; ale nic jsi mi neodpověděl, jsem-li tebou vinen, aby se nevinná krev nyní vylila!" — A jak prst z rány zdvihl čili „vodvundal," hned se ukázala krev. Přítomní zvolali: „Dosti jest! Krev se ukázala na něho!"

Nesešel-li člověk od ran sečných ani bodených, do nichž bylo lze vložiti prst, mívali u nás jiný způsob vyzývati mrtvolu k svědectví. Buď jenom přivedli domnělého vraha k mrtvole, čekajíce, ukáže-li se kdekoli a jakkoli krev. Na příklad r. 1494 viněn byl v Trutnově jakýs Kolb z vraždy své manželky. Právo dalo ho přivésti k mrtvole, a poněvadž z těla krev chlípěla, byl manžel nalezen vinným smrtí své ženy. **) Anebo jiná forma poněkud obšírnější byla ta, že musil obžalovaný položiti ruku svou na prsy člověka mrtvého. Z Jihlavy známe spůsob nejobšírnější. Tu kladl ještě r. 1609 domnělý vrah svou ruku mrtvole na čelo, potom na ústa a naposledku na prsy, a po každém dotknutí obcházel mrtvého, ležícího na marách před rat-houzem, do kola ***) Řeči při tom říkali domnělí vrahové téhož jádra a rozumu jako ti, kteří kladli prst v ránu. Některým však nad to ukládáno říkati přísahu své neviny. Na příklad r. 1580 dal mlynář náchodský Vinklar uškrtiti svou ženu. Ale z podezření, jež na něho ihned připadlo, nevyvedl se, a protož musil jíti na hřbitov k mrtvole, prve než do země pochována. Tu jemu kázali, aby prsty položil nebožce na pravý prs a odvedl svou nevinu "závazkem". Které svědectví mrtvá tenkráte vydala, nevíme, ale brzy po hřbitovní