události podán jest mlynář ku právu outrpnému, v němž, jsa na boku svíčkami pálen, vyznal na sebe všecko. Vyznal i tu znamenitou věc, kterakým kouzlem se obrňovali vrahové proti svědectví mrtvého. Prý ho přátelé naváděli, až bude činiti u mrtvoly „závazek" nebo přísahu, aby měl při sobě nůž se střenkou zandalovou.*)

Také nalezli jsme na českém venkově r. 1602 tu formu, že vrahyně, dotýkajíc se těla mrtvého, musila říkati otčenáš. Při tom rychtář a obec čekali, ukáže-li se krev prve, nežli „pateře" budou vyříkány. Věc sběhla se dotčeného roku v Břevnově za Prahou v samém kostele sv. Markéty za panování probošta, kněze Martina. V klášterském dvoře ztratily se šafářce Kateřině ze Světlé tři kousky „čeled-ního" masa, jichž cena byla po sedmi penězích. Šafářka to kradené maso "nadešla" ve fěrtochu Marjánky služky. Bylo v chlévě zastrčeno. Marjánka ustranila prý je pro svou chudou matku, ve vsi Břevnově bydlící. Teď nastal trest domácí. Šafářka kázala sestře proboštově, kterou zvali vůbec „panskou sestrou," aby ustrojila na Marjánu metlu; kázala metlu „vundati do hrnce, aby se jí rozpařila," a že nebyla voda dostatečně vřelá, vstrčila panská sestra metlu do krup vroucích, na obědy chystaných. Tou metlou šafářka prala děvečku, aby se přiznala ke krádeži, spolu aby oznámila, co kdy ukradla víc. Marjánka nepřiznala se k ničemu. Rozzlobená šafářka volala, aby děvečky přinesly „na pokličce uhlí, že jí je do úst vsype," ale děvečky nepřinesly. Poslala pro vesnického rychtáře, aby dal provinilou děvečku do trdlice, v prostřed vsi stojící, a maso aby jí přivázal na hrdlo. Rychtář nechtěl, nesměl, vždyť krádež nebyla světle prokázána. Šafářka však vedla stále svou, že Marjána je zlodějka všech věcí, které se v posledních časech rozztratily. „Když mi se uzdráhala na maso, taky se mi uzdráhla na čechlíky!" volala děvečce.

Potom na ratejně prala děvče zase. Děvče „křičelo ouve, ouve, a šafářka když vyšla, měla skrvavený rukáv, jakoby drobet kvaplo na něj." Ale tím neskonalo se trýznění domnělé zlodějky. Šafářka dala ji do sklípku vsaditi na celý den bez jídla. Když děvče večer vypuštěno, dávilo se a takřka čtvermo *) vylezlo na seno, kdež šafářka mrskala je znova. Do rána zemřelo děvče. Nastal poplach v obci. Anna Sytinka, mátě zesnulého děvčete, hlasně naříkala, že jí sprovodili dítě ze světa. Probošt měl co krotiti. Děvče umyli v neckách a vnesli do kostela. Zde poleželo první den klidně. Nazejtří naplnil se chrám lidmi, před nimiž měla šafářka volati mrtvolu k svědectví o vině či nevině. Než začala se příšerná ceremonie, přišel barvíř (chirurg), aby ohledal rány. Kázal sluhám, aby obrátili mrtvolu „hlavou dolů a zády nahoru, jestli na ní co znáti." Měla jen několik