ranek, krví zalitých. Když lékařské dobrozdání odbyto, „kázali ša,-fářce, aby na ni položila dva prsty a říkala pateře, jestli se na ní krev ukáže – a ona se neukázala, než toliko byla zsinalá, červená po zádech." Věc dostala se na konec k soudu staropražskému, kdež šafářka měla svou nevinnu odvésti. Povedlo-li se, nevíme.

Přečetše soudních knih českých hromadu tvrdíme, že ouhrnkem nebylo od zavedení útrpného práva čili tortury těch případností mnoho, aby mrtvý byl volán k vydání svědectví. Trestní právo — zvláště při lidech sprostných — bez rozpaků přikračovalo k mukám, a na mukách již beze snadu přiznávali se lidé vinní i nevinní. Také podobá se, že k právnímu onomu přežitku mrtvého svědectví soudy a úřady jen tu a tam mimořádně přinutiti se dávaly od lidu, v němž pověrečný ten obyčej z prastarých časů tkvěl. Čtoucí ráčil sobě zajisté všimnouti v jednom příkladě svrchu psaném, že si zkoušku při mrtvole vyžádali příbuzní! S tím ovšem také souvisí, že soudové dotčenou zkoušku při mrtvole již v 16. století nevážili za mnoho. Nevíme z pramenův, aby nepříznivé svědectví při mrtvole bez jiných průtahů bylo kdy platilo za plný důkaz viny vrahovy. Na nejvýš platilo za okolnosti hodně přitěžující. A naopak, vydala-li mrtvola vrahovi svědectví příznivé — to jest — neukázala-li se krev v jeho přítomnosti, neplatilo toto příznivé svědectví zhola za nic, když vyskytl se proti němu „průtah" jiný, domluvnější a mocnější. Tak zvedlo se na příklad r. 1542 v soudě nověpražském. Viněn byl Petr Kovanda, že zabil o posvícení v Hloupětíně Petra z Malešic.

Před soudnou stolicí konšelů novoměstských kladl obhájce vrahův za jeden z průkazů nevinny jeho, že „ouředníci konšelů novoměstských přivedli k nebožtíkovi, na marách ležícímu, Kovandu skrze domnění, aby vedle obyčeje poznáno bylo, on-li jest ho zamordoval, a tu se žádná krůpěje krve neukázala, jak při jiných zamordovaných se nachází."*) Proti tomu namítal advokát, zastupující stranu zabitého : „Kterak se jest tu krev měla okázati, an již nebožtík i bez krve i bez duše byl!" A konšelé nevážíce příznivého důkazu při marách za nic, nalezli, že Kovanda vraždou vinen, poněvadž nalezena Kovandova vlastní zbraň krví potřísněna.

V Lounech pokládal r. 1609 domnělý vrah zkoušku na marách dokonce za urážku své osoby a navrhovatele prudce odmítl. Zabit byl totiž Jan, služebník Humlův. Měštěnín lounský Brož byl vzat v domnění a obeslán do soudu. „Při tom Huml toho žádal, aby Brož k tomu mrtvému tělu, které ještě pohřbeno není, šel, jeho požehnal a z toho domnění vyšel. Tu Jan Brož v místě radním na Jana Humle tuze se obořil mluvě, že se smí na něho lehkomyslně a nevážně domlouvati a o lepšího, nežli jest on sám, se utírati." **) Chtěltě patrně