že Erben příkladem svým nestanovil nikterak jediný způsob vznikání lidových písní*), nýbrž že přímo poukazuje opětně i k takovým případům, v nichž slovo s hudbou zároveň povstává.

Zdá se mi, že theorie Erbenova má zapotřebí toliko určitého vyjádření a širšího rozvedení, v podstatě své však jest správna. Vývody Bartošovy naproti tomu obsahuji nejeden výrok, jenž vybízí k opravě. Především je zhola nemožno popírati, že někdy, a to věru dosti často, zpívají se slova k hotovému již nápěvu. Dle Bartoše musili bychom míti pro každou píseň zvláštní nápěv. Sbírka Erbenova obsahuje více než dvakrát tolik textů, co nápěvů. Průměrně tedy na jeden nápěv přicházejí písně dvě, avšak jsou nápěvy společné většímu počtu písní, třeba až 19, a zevrubně uveden byl týž počet nápěvů (19), na něž 10 a více textů se zpívá (str. 33.) a naopak zase leckterý text může zpívati se podle více nápěvů. Erben vypravuje (EP. 404), že píseň „Proč nás Pán Bůh tresce" „zpívána ex improviso roku suchého 1842 v Mníšecké hospodě". Nápěv (EN. 154) však byl starý, neboť nalézáme ho (s pranepatrnou odchylkou) se slovy „Já jsem holka mladá" již ve sbírce z r. 1825 (R. 98.). A tak jako tato žertovná píseň příležitostní povstávalo zajisté množství jiných, i vážného obsahu. Vždyť básnictví lidové vlastně je naveskrz příležitostní v podstatě své; příležitost pak klade na jazyk slova, a je-li právě pohotově vhodný nápěv, nehledá se teprve nový. Sám Bartoš v úvodu své „Anthologie z písní českoslovanských" **) praví, že „mnohé písně přelíbezné melodie obsahu zcela všedního jsou, a od mnohých zpívány o svá původní slova přišly a nynějších ledajakých nabyly." To znamená: čím oblíbenějším stal se nápěv, tím více rozličných textů se dle něho zpívalo, až pak na původní se zapomnělo; v nynější době úpadku písně lidové stará slova nahrazují se přirozeně slovy chatrnějšími, v době rozkvětu jejího nahrazovala se namnoze stejně dobrými, snad i lepšími, ač na druhé straně nelze vylučovati možnost lichých, třeba i nesmyslných textů za dob starších jen proto, že nemáme toho dosti četné doklady.***)

I tomu musím odporovati, že by v minulých stoletích, o která zde běží, všechna hudba, dle níž lid tančil, původem svým naveskrz byla písní bývala. Vždyť již tenkráte jednak hudbu nástrojovou samostatnou pěstovali pištci, hudci, trubači i po venkově,