kterou uvedl jsem již jednou proto, že má instrumentální dohrávku. Texty v oddělení „Hudba a tanec" sbírky Erbenovy, v nichž je řeč o dudách (EP. 257 a 258), mají (s jedinou toliko výjimkou, kde totiž kromě dud i jiné ještě nástroje se uvádějí) ovšem i nápěvy dudácké, jen zde onde, patrně vlivem opětného podkládání nových slov, poněkud dotknuté; jsou to kromě uvedených již dvou ještě tyto: EN. 201, 320, 326, 625 a 771. Škoda, že Erben v „Nápěvech" neotiskl všechny s texty původními. Zvláště zajímavý je dále i nápěv písně „Já znám ptáčka v lese" (EN. 193), jehož původ stejně prozrazuje i zpěv i dohrávka; s nemenším právem i píseň „Kdybys měl chaloupku" u Rittersberka (č. 278) smíme nazvati dudáckou. K těmto příkladům přidejme ještě některé z oněch 50 tanců instrumentálních v téže sbírce z r. 1825 otištěných, na př. č. 15, 47 a 48, abych uvedl jen to, z čeho již při prvním poslechu každému dokonale se ozývá hlas dud, a máme zajisté pevné, spolehlivé východisko k posuzování dalšímu. Vzpomeňme si pak i na samotnou hru dudáků — letos o výstavě jubilejní i Praha měla příležitost poznati ji — a mějme na mysli, že hudba ta miluje celkem hbitější pohyb, jenž přeměnou v píseň ovšem dle povahy textu někdy volnějším se stává, zahrajme si tedy po případě nápěv některý rychleji, nežli bychom jej zpívali: i budeme přesvědčeni o velikém vlivu, jejž na melo-diku českých zpěvů lidových měly dudy, a sice i tam, kde povrchní pozorovatel toho třeba ani netuší.

Je to zásluhou Zvonařovou, že v článcích „české národní písně" nadepsaných v „Obrazech života" již r. 1859 poukázal k instrumentálnímu původu četných nápěvů našich, a že zejména "o dvou i shora uvedených písních (EN. č. 203 a 767) praví: „nesou tak čistý dudácký ráz, jak si toho jen přáti lze, a dosvědčují dostatečně, že dudy na vyvinutí se mnohé národní melodie vplyvu braly, ano snad i příčinou byly, že povstal" (str. 391). Toto „snad" arci prozrazuje, že Zvonař plný rozsah vlivu hudby dudácké ještě nepoznával; avšak připojiti sluší, že ho r. 1859 dokonale poznati vlastně ani nemohl, poněvadž tenkráte z Erbenovy sbírky nápěvů teprve menší jejich část — 300 — uveřejněna byla v úpravě Martinovského. Dnes, když před sebou máme materiál více než dvojnásobný, arci přehled je snadnější. Dnes můžeme směle říci: dobrá čtvrtina našich nápěvů lidových původ svůj má v hudbě nástrojové, především taneční, tak, že buď melodie této přejímány jsou bez podstatné odchylky, buď jen tak přetvořovány a upravovány, že alespoň celkový ráz instrumentální nebyl setřen. Že pak vliv hudby nástrojové tím není vyčerpán, že jednotlivými motivy a obraty daleko zasahuje i do oboru písní původu vlastně vokalního, zajisté je pochopitelno. Vždyť celý tento názor je v dokonalém souhlase s tím, že nejenom jakýsi