povšechný hudební smysl, nýbrž zejména zvláštní nadání pro hru nástrojovou u našeho lidu venkovského ode dávna obecně se uznává.

Avšak.tím není ještě řečeno, že by všechny ostatní nápěvy, totiž ty, které nejsou původu instrumentálního, byly vznikly právě tím způsobem, jak Bartoš předpokládá, že. by totiž melodické roucho jejich tou měrou bylo volně a původně vytvořeno lidem, jako básnický jejich obsah. Jsouť mnohé nápěvy, o nichž ani v nejmenším nelze pochybovati, že pocházejí ze zpěvu kostelního. Od zavedení vážného, velebného gregorianského chorálu do chrámů českých počínaje až do rozkvětu umělé hudby polyfonní v nich a odtud zase až do jejího veselého, ale mělkého sesvětačení na sklonku minulého a na začátku tohoto století — vždy lid zpěvu milovný mnoho z toho, co při bohoslužbě a jiných pobožnostech slýchal a dokonce z toho, co sám v kostele zpíval, dobře choval v paměti své, a udála-li se vhodná příležitost, zajisté ladem ležeti to nenechal. Někdy celé melodie ze zpěvu posvátného přešly do písní lidových, někdy aspoň jednotlivé fráse a úryvky. To ostatně nikým nebývá popíráno; také Zvonař v článcích shora uvedených jakož i později ještě na různých místech vzájemným stykům mezi hudbou chrámovou a světskou písní lidovou se zvláštní zálibou obrací pozornost. „Mysl česká" praví na př. v „Slavoji" (III. 1863, str. 4.) „římským zpěvem tak se naplnila, že se stal duch římského zpěvu jejím majetkem v pravém slova smyslu."

Hleďme alespoň k některým příkladům ve sbírce Erbenově. Značná řada nápěvů, jež v první polovici toho století mezi lidem žily a z části snad podnes žijí, již církevními toninami, jichž se drží, poukazuje ku vlivu hudby chrámové. Avšak i v jednotlivých případech můžeme přímo udati, odkud melodie čerpána. Známá každému píseň „Už mou milou do kostela vedou" (EN. 698.) hned textem svým připomíná nám hudbu chrámovou; a skutečně četné nápěvy v starých kancionalech, katolických i evangelických, mají týž začátek (na př. 1602: Přikázání dvoje"; 1620: „Otče náš jenž jsi na nebesích"; „Chtě Kristus spravedlivost naši míti větší"; 1727: „Začněme se věrní modliti", „Zdrávas Maria" atd.). A více méně zjevnou reminiscencí na tento začátek nalézáme v Erbenově sbírce také u jiných ještě písní, na př. u čísel 369, 530, 536, 555, 570, 658, 754 a j. v. — důkaz to, že onen vliv zpěvu posvátného nebyl nikterak nahodilý a osamělý. — Také nápěv „Když tě vidím, má panenko, v tom kostele klečeti" (EN. 309) je přirozeným a patrným ohlasem zpěvu kostelního; začátek jeho pak, ač rhythmicky pozměněný, nelze zneuznati ve vojenské písni „Když jsem já šel skrze Louny, verbovali pod dragouny" (EN. 280). — Konrád ve svých „Dějinách posvátného zpěvu staro-