českého"*) dovozuje souvislost nápěvu „Osiřelo dítě" se starou českou písní a s latinskou prosou o sv. Václavu; k nápěvu tomu (EN. 489) odkazuje však Erben i při textech „Ach kýž jsem slavíčkem" (která dle „Osiřelo dítě" zpívala se již asi 1740), „V máji z jara" a „Když jsem já šel zvonit". Není ovšem pochybnosti, že text dojemné balady o sirotku je starší než tyto tři žertem končící písně, ba že, jak Erben (EP. 384) praví, poslední z nich složena je na posměch písně oné vážné. Takovými parodiemi zároveň nazývá i texty „Když jsem já šel z Kutné Hory" a „Když já jsem pryč, tak nejsem doma"; první zpívá se na melodii „Horo, horo, vysoká jsi", kdežto k nápěvu druhé písně (EN. 265) jiných slov nenalézáme, dle celé povahy prvního dílu nápěvu však běží zde o nějakou píseň kostelní. Avšak vážné a třeba i nábožné písně nejenom podkládáním nových žertovných slov se parodovaly, nýbrž i změnami melodie samotné. Tak na př. píseň „Ovčák pase ovce" (EN. 493) paroduje „Osiřelo dítě", přerušujíc klidný proud ušlechtilého nápěvu toho rozpustilým kontrastem („harum harum rumpasarum"). A abychom viděli, jak prostřednictvím jedné písně po věky rozšířené zjev posvátný účinkuje na světské nápěvy lidové, povšimněme si toho, že „Kukačka kuká" (EN. 336) v prvních taktech svých je téměř kopií začátku „Osiřelo dítě", kdežto řada jiných, na př. „Aj synku, synku" (EN. 12), „černé oči jděte spat" (EN. 91), „Kdes holubičko lítala" co do celkových obrysů melodických tak jsou příbuzny s oním nápěvem, že sluší je nazvati přímo varianty nebo derivacemi jeho. — Vánoční „Narodil se Kristus Pán, veselme se" (nehledě k jinakým stopám, jež způsobila v melodice naší) rovněž se parodovala: na nápěv její (EN. 433, druhý díl) zpívalo se dle Erbena „Narodil se krejčí pán" nebo „Narodil se mladej švec".

Netřeba tuším dokladů dalších, abychom uznali, že v rozvoji světské písně lidové je hudba chrámová činitelem velmi důležitým. Ale k tomu dlužno ihned dodati, že poměr obou je vzájemný: také zpěv kostelní za mnohou melodii svou děkuje písni světské, z níž zejména v XV. a XVI. století dosti vydatně dovedl těžiti. Ba, právě tato okolnost učinila nám možným, poznati alespoň řadu nápěvů, v nichž lid český tehdy si liboval.

Víme tedy o hlavních dvou hudebních pramenech písní lidových. Ale jen o malé části nápěvů možno bezpečně tvrditi, že celé, hotové byly přejaty; mnohé z nich žily a žijí v ústech lidu pouze co bližší nebo vzdálenější varianty toho, co chrám nebo tančírna poskytovaly, opět jiné stopovati lze toliko dle skrovných podrobností, dle jednotlivých motivů, které zbyly v melodickém okolí docela cizím, a konečně je veliký počet nápěvů takových,