str. 174
a při verši posledním („vadne láska mezi námi") vrátil se dle oblíbeného v lidových písních způsobu k melodické frási počáteční. Doufám, že výklad reminiscencí těch, o který jsem se zde pokusil, se stanoviska psychologického nebude považován za nepřirozený a hledaný, zvláště když to, co o místní provenienci uvedených písní víme, výkladu tomu je příznivo. *)
Shrneme-li stručně, co zvěděli jsme dosud o vznikání nápěvů lidových, a doplníme-li to kde třeba, zjednáme si následující přehled pramenů, jimiž hudební fantasie lidu se živí:
1. Z přirozené deklamace slova mluveného nápěv někdy sám se vyvíjí. Říkadla rozmanitá, jichž děti užívají při svých hrách, dospělí pak při obřadech a slavnostech, jsou toho dokladem nejbližším; jakožto illustrace obecně známá může nám zde sloužiti Koleda.**) Ač nápěvů takových, celkem primitivních, je dost, přece posavad nevěnována jim patřičná pozornost. Jsou zajisté i nápěvy dokonalejší, zvláštního půvabu melodického, jež vyplynuly z téhož zřídla, z rhythmu a spádu slova mluveného.***) Avšak není snad zbytečno upozorniti na to, že musíme býti opatrní, abychom se dobrou, živou deklamací, již v písních lidových dosti často nalézáme, nedali svésti k domněnce, že každý takový nápěv přímo ze slov vyrostl, bez vlivů zevnějších. Obyčejně celá stavba rhyth-mická i harmonická poučuje nás, že běží o variant hudebních myšlének od jinud vzatých, a slovům toliko vhodně přizpůsobených.
2. Zpěv kostelní, i kněžský, i obecný, i konečně umělý na kruchtě, je zdrojem zvláště vydatným.
3. Totéž říci lze stejným právem o hudbě taneční, t. j. instrumentální, jak zevrubně bylo vylíčeno. Při tom toliko na paměť uvádím čtenáři, co jsem řekl hned v stati úvodní: že zde výhradně na zřeteli mám lidové písně české, čímž arci nikterak
*) Uvažme: píseň „Koulelo se" dle Erbena je z Hradecka a „Horo, horo" z Jičínska, tedy z kraje sousedního; taktéž z Hradecka je píseň „Nechoď ty k nám" (EP. 223), která zpívá se na týž nápěv, jako „Koulelo se" (EN. 139,) a jejíž třetí a čtvrtý verš zní: „však já o tom dohře vím, že máš jinou holku". Vůbec mezi 12 texty, jež na rozšířený a oblíbený nápěv ten se zpívaly, několik je výlevů milostných z podobné nálady asi vzniklých, jako ona Bechyňova píseň o vzdálené milence a vadnoucí lásce. V Erbenově sbírce je známá melodie ta obsažena se slovy „Chodíval k nám, chodíval" ; čtenář pozná v ní ostatně ihned nápěv „Co ten ptáček povídá", jenž v onom právě dvoutaktí, o němž bylo řečeno, že reminiscencí dostalo se do písně ,,Horo, horo", má slova „Která holka hocha má." **) Nemohu zde smlčeti, že kromě mluveného slova na melodiku písní vánočních působily zejména i dudy; dudák alespoň ve vánočních hrách pastýřských mezi těmi, kteří se novorozenému Ježíškovi klaní, neschá-zívá a zvuky dud z nápěvů nezřídka se ozývají.
***) Nejpozoruhodnější typy toho druhu nalézáme mezi písněmi moravskými a slovenskými, hlavně t. zv. „táhlými". „Hojákání" však patří k onomu primitivnějšímu způsobu říkadlovému.
|
|
