není míněno, že by snad co do zdrojů melodiky mezi českými písněmi na jedné, a na př. moravskými nebo slovenskými na druhé straně byl nějaký rozdíl zásadní. Ale vzájemný číselný poměr nápěvů z těch či oněch pramenů pocházejících ovšem tu i tam jest jiný, a dle toho jiný jest i celkový ráz zpěvu lidového. Dodávám ještě, že i taneční hudbě umělé sluší přisouditi dosti značný vliv na naše nápěvy. Vzpomeňme si jen na úlohu, již v minulém stol. hrál francouzský menuet („minet") i na našem venkově, a na přečetné stopy, jež zanechal v písních českého lidu venkovského.

4. Mocně do rozvoje nápěvů lidových zasáhly též vojenské písně a pochody a všeliké kousky trubačské, jež vracejícími se vojáky třeba z končin dosti dalekých přinášeny do naší vlasti. Uvedu alespoň jeden příklad. Nápěv písně „Zle, matičko, zle", jejž nalézáme ve sbírce Rittersberkově (č. 25):

zdá se býti dosti věrná reminiscence na skutečný pochod z dob sedmileté války, patrně na píšťaly hraný, avšak neumím říci, zdali rakouský nebo pruský. *)

5. Umělá hudba světská — mimo taneční — zdá se býti nejslabším pramenem celých nápěvů pro naše písně lidové, ačkoliv snad u nás v Čechách dojmy skladeb komorních na př., které, jak známo, v minulém století také na venkově našem zejména mezi učitelstvem bývaly hrány, i v lidu více stop zanechaly, nežli v zemích jiných.

6. O přejímání cizích nápěvů lidových promluvím později, mohu však zde říci již alespoň tolik, že sporadické případy toho druhu na celkový ráz zpěvů českého lidu nemohly míti nijaký vliv rozhodující. Hudba kostelní a taneční byly bez odporu činiteli nepoměrně mocnějšími; a co v našich nápěvech lidových je snad cizího, neslovanského, spíše těmito dvěma cestami do nich se dostalo, nežli jinými.