k nejstaršímu, co v Evropě dosud udrženo, čítati sluší. V krajinách, kde šlo se o krok dále a kde nestačilo oplecko, kasanice a zástěra, tam spatříme na oplecku jakýsi živůtek, nazvaný buď kordulka, laiblík nebo i starým jménem stanka. Je buď z látky nebo někde v hornatých krajinách i kožený (viz ženu z Čičman, č. 11.).

Čís. 13. Z kancionalu Mladoboleslavského (z konce XV. věku).

Nejstarší tvar jeho jest obdobný vrchnímu, dílu rubače, který ponenáhlu místo šlí, přes ramena jdoucích, se rozšířil a konečně střihem ve zvláštní živůtek upravil. Takový poznáme v krajině Hrozenkovské a na př. v údolí Puchovském a výše po Váhu (viz obr. 8., 10.). V obou těchto případech jest živůtek ten (zde stanka jmenovaný) spojen s okolkem čili kasanicí v jeden celek. V krajinách stolic Nitranské a Prešpurské nalezneme kordulky velmi úpravného střihu, (viz č. 15., srv. č. 14.) v předu dvěma špičkami (zůzkami) nahoru jdoucími opatřené, vzadu pak na zádech jednou podobnou vyzdobené. Pošity jsou stužkami a originálním bohatým vyšíváním. Kordulky moravských Slovaček jsou obdobny mužským a liší se jediné někdy nepodstatně látkou. Abychom posouditi mohli, kterak kroj selský po sta let se téměř nemění, uvedeme zajímavý úryvek kázání z počátku předešlého věku (r. 1720). Moravský kazatel Bílovský tu

Čís. 14. Žena z Kajce u Puchova.