píše: „Z té příčiny, jestliže se mi co na obecném lidu může líbiti, tedy se mi náramně líbí to, když jak staří, tak mladí, jak ženy, tak muži, jak pacholci, tak děvečky, obzvláště zde na Moravě ženské pohlaví do bílých šatův, vyšívaných loktušek, do čistotných kordulek přistrojené v kostele vidím. — Než máte-li roucha taková na svědomí vašem? Vlasy máte vyčesané, kučery obtočené, vrko-

čema a pentlama ozdobené a ramena

drahými loktuškami ozdobené..." *)

Popis tento výborně se shoduje s tím, co v krajinách, kde kroj zachován podnes se spatřuje.

O sukních možná mluviti na Slovensku jen v některých krajinách, neboť kroj původní jich nezná, tam se nosívá dříve již uvedená kasanice, též okolek atd. zvaná, jež jest jen zástěrou zvláštního druhu. V krajinách těch vidíme jen ženy a dívky v úborech téměř zcela bílých, neboť i rukávce i kasanice jsou z domácího konopného plátna zrobené a ve známé úzké rázovité vrapy složené a ovšem vyšíváním ozdobené. Také na Moravě, ačkoli se kasanice a zástěry z domácího plátna nerobí, nenalezneme ještě sukní sešitých, nýbrž jen zástěry provedené z bohatých látek pestře barevných.

Čís. 15 Děvče z Březové (Uh. Slovensko.)

Sukně v našem slova smyslu jsou vlastní jen některým krajinám Uh. Slovenska a to bohatým; tak zejména stolici Prešpurské. Jsou nejvíce z jednobarevného sukna se širokou jednobarevnou pentlí na dolením okraji — béře se jich hned několik na se při slavnostních příležitostech. Konečně v krajinách, jež se v kroji od původního rázu nejvíce odchýlily, robeny jsou sukně z lesklého pestrobarevného atlasu a hedbáví.

(Pokračování.)