sbírka všech starších pramenů může dle požadavků naší doby činiti nároky na uznání a ocenění ve folkloristice české.

Že Čelakovský všeho toho neučinil, toho příčina jest nejedna. Především požadavky do sběratelů činěné v jeho době nebyly tak přísné, jakož viděti také na sbírce písní Erbenově, která bohužel nedávno byla opět otištěna beze všech změn. Kromě toho čelakovský po léta sbíraje spolu s Jos. Vl. Kamarýtem poesii prostonárodní a tedy také přísloví, sám zjednal si tím vlastní značnou sbírku, jež rozhojněna i přídavky některých jiných vlastenců; avšak myšlénka vydati samostatně tuto sbírku ustoupila u něho jinému úmyslu mocnějšímu, totiž zahrnouti veškerá přísloví slovanská u výboru ve sbírku jedinou a v ní podati filosofii lidu slovanského. O tom svědčí již i sám název, o tom svědčí veškeré spořádání jeho sbírky a svědčí o tom i recense Hanušova (v ČČM. 1852), přítele čelakovského. Proto při pořekadlech a vtipných úslovích vzadu položených spokojil se již jen sbírkou českou, k níž toliko tu onde přidány parallelní věty jinoslovanské. Při tomto účelu pochopíme, že ani u českých přísloví nejednalo se mu o úplnost, že leckteré podobné přísloví vypustil, které by prostý sběratel ovšem zaznamenal. Již Hanuš věděl o tom, že sbírka českých přísloví v „Mudrosloví" není úplná, nebol vytýká to na několika místech, avšak nedbaje při tom stanoviska Čelakovského, o němž přece dobře věděl. Vůbec variantů Čelakovský ve svou sbírku pojal poměrně málo z této právě příčiny.

Překlady jeho přísloví jinoslovanských nazvati lze mistrné, avšak českými příslovími překlady ty nejsou, a proto nastane novému pořadateli vedle sběratelské činnosti také činnost, abychom řekli, odlučovací. Budeť mu ovšem sbírka českých přísloví u Čelakovského hlavním pramenem, a!e z ní musí prozkoumati skutečně českou provenienci přísloví tam za česká kladených, a to nejen od Čelakovského, nýbrž i od starších sběratelů, zejména Bratří. Tak o samém Komenském svědčí Čelakovský (Mudrosloví, str. 286), že čerpal nejedno přísloví z polských, a při některých to také patrno. Této činnosti dbáti bude i novým sběratelům, aby větu z Čelakovského a čítanek vzatou hned nebrali mezi přísloví česká.

Nikdo snad nebude z požadavku tohoto činiti závěru, že bychom byli odpůrci přejímání duchovních pokladů jednoho národu slovanského od národu jiného. Ale při přísné práci sběratelské jedná se o něco jiného, než o tuto vzájemnost, a přísná kritika je tu na místě.

Po Čelakovském, jak známo, v příslovnictví u nás po mnoho let vykonáno nemnoho. Jednak totiž pouze pro potřebu praktickou vybírány z této hlavní sbírky menší, jednak doplňováno tu onde vše-lico ze sbírky jeho novými varianty. Takové sbírky zajisté, jako je na př. J. Stárkova „Moudrost na ulici," nesnadno počítati mezi vážné zjevy folkloristické. Přídavky krajové uveřejněny jsou v různých časopisech a zprávách; na př. řadu přísloví a pořekadel z okolí Nového