když jsem se ho však ptal, co to je, nevěděl a později již se ani jména nepamatoval." — Jos. L. Holuby v Zemanském Podhradí na Slovensku: „Zde na Slovensku v Bošácké Dolině (v Trenčanské stolici) mnoho se báji o vílách. Zemře-li nevěsta mezi ohláškami před sobášem jako panna, stane se z ní víla. Víly se pokládají za nebezpečné mladíkům osaměle chodícím, nebo když prý ho víly chytí, tak dlouho se s ním do kola točí, až ho v pásu roztočí Jen kdo při sobě nosí „biele neto", k tomu nemají víly přístupu. Nemohl jsem zvěděti, jakou rostlinu to lid míní. Slovák vyslovuje „vila" (s krátkým i)." Srovn. „Slovenské Pohlady", 1888, 32. — F r a n t. Slavomír Štěpánek v Ko-panském mlýně v Statenicích u Prahy: „Slova ,víla' jsem jaktěživ v pohádce národní neslyšel, t. j. v pohádce, kterou povídá prostá chůva, žena, vůbec v podání, které přechází z pokolení na pokolení. Nikdy nebylo použito slova víla." —

2. Otázka: Kde posud stínají kohouta a shazují kozla? — Slč. Bož. Čermákova ve Vysokém Mýtě: „Starodávný obyčej stínání kohouta zachoval se ve Velké a Malé Řetové. Přívrati u Ústí n. O., v Hrádku a Voděradech (okr. Litomyšlský). Kozla shazují ve Vraclavi, Janovičkách a na Bžundově u Vys. Mýta." — Lad. Červenka v Pardubicích: „Stínání kohouta udrželo se posud a to velmi obecně na Pardubicku. Sám jsem byl mnohokráte obřadu tomu přítomen . . . Též shazování kozla se zde udrželo, a sice, pokud vím, ve vsi Kuněticích, kde se to každého roku s velikou slávou koná, ale tomu jsem nikdy nebyl přítomen." — — JUDr. V. Jakubička v Poličce (psáno 20. října): „Včera, v pondělí po posvícení odpoledne bylo tu opět zabíjení kohouta... Na moje podotknutí, že to je zbytek obětních obřadů pohanských, obdržel jsem výklad: že se utrácí kohout proto, že v létě budí ku práci, po žních prý ho hospodář nepotřebuje a proto jej utrácí." (Zajímavý, umělý výklad, sestrojený obrazností lidovou.) — K. V. Dvořák, účetní v Poličce: „V samém městě Poličce a v četných českých obcích okresu zachoval se obyčej stínání kohouta a stínání, vlastně zapíchnutí (kozla) beránka. Bohužel, že obyčej tento zvrhl se v úplnou maškarádu. Když před 5 lety jsem do Poličky přibyl, tu jsem viděl „maškarádu" v plném lesku, ač již tenkráte musila policie zakročiti, aby se neopakovaly necudné a hnusné žerty, jimiž obřady byly provázeny. Okresní hejtmanství zakázalo v celém okresu pořádání průvodů, spojených se stínáním berana," — — K Zamastil, městský tajemník na Mělníce: „Stínání kohouta a shazování kozla se před několika lety ještě dělo a děje se snad dosud v Malé Čermě u Borohrádku. Na Mělnicku, jmenovitě v Sopce, stínají kohouta v pondělí a shazují kozla v úterý po posvícení. Kozla nyní před shazováním k intervenci úřední zapíchnou, dříve však živého shodili s lešení vyšňořeného neb z okna prvního patra." — Ed. N. z Nebužel (laskavostí p. K. M.): „Stínání kohouta provádí se posud o posvícení na Mělnicku a to hlavně v obci Nebuželích. V okolních obcích ve Vysoké, Střemách, Jenichově, Kanině a Velkém Újezdě stíná se kohout na konec masopustu, avšak již řidčeji." — Jar. Mančal, učitel ve Větrním Jeníkově: „Stínání kohouta dálo se ještě před několika léty v Humpolci; zdá se mi také, že ve Květinově, v okresu Německo-brodském."— — Jos. bar. Krušina ze Svamberka v Třeboraticích: „Stínání kohouta koná se na Železnobrodsku a pokud mi známo, i na Turnovsku, a to v pondělí po posvícení, ale ne pravidelně; byl jsem tam 10 let, ale neviděl jsem to jen dvakrát." — V. Jedlička v Budčicích-Vrdech u Čáslavě: „Stínání kohouta jest obvyklé (pokud jsem se osobně přesvědčil) v horských krajinách od Ještěda po Náchod. Do kraje za Červený Kostelecto nesahá. Shazo-vání kozla znám z autopsie z Hradecka, v Chrudimsku a Čáslavsku." — Fr. A. Borovský v Praze: „V Netolicích stínali kohouta v úterý masopustní na náměstí u kašny." — V. Hackenschmied, ml. učitel v Říčkách u Ústí nad Orl.: „U nás v Říčkách a kolem Ústí zabíjejí kohouta cepem. Kozla shazovati jsem viděl letos v Hluboké na Vysokomýtsku."