str. 227
6. Milodary a kultura hrobů. Ve starších hrobech se skrčenými kostrami (doby neolithické a prvního bronzu) nacházejí se nejčastěji nádoby, často pouze nádoby. Obyčejně několik v jednom, hrobě, někdy velmi četně. Na pohřebištích z rozkvětu bronzové doby (Únětice, Číčovičky, Ledeč atd) jsou již řidčí. Tak se nalezlo u 56 koster únětických pouze 24 nádob.*)
Kdežto ona pohřebiště se skrčenými kostrami ze starších dob ve svých milodarech (nádoby, kostěné a kamenné nástroje, málo bronzového šperku) neukazují nutně na nějakou společnou nebo příbuznou kulturu, překvapí nás řada pohřebišť, které jsme vřadili do doby rozkvětu bronzu, úplnou stejností svého inventáře. Únětice, Číčovičky, Ledeč, Zájezd, Dobřichovice, Lovosice, Nymburk, Zlonice, Brandýs, Brazdím, Klecany, Zvoleňoves, Velíš, Řehnice a Přemyšlení, všechny ukazují tytéž milodary: únětické jehlice s ouškem, (myslím, že bývají převážně nebo pouze u ženských koster nalézány), bohatý jantarový šperk, bronzové závitky,. náramky spiralně točené nebo lité, zvláštně zatočené bronzové nebo zlaté náušnice nebo kroužky, bronzové dýky. Tato řada pohřebišť souhlasí tedy ve svých milodarech tak úplně jako málo která jiná skupina, a jeví se nám tedy určitě stejnodobou. Jednotlivé výrobky této kultury, zdá se, jsou jen pro ni charakteristické, na př. únětické jehlice s ouškem a lité spirálové náramky (Lovosice, panská cihelna, Brandýs), jiné se nikde tak často a hojně neobjevují jako v ní, na př. jantarové šperky.
Tato kultura — nazveme ji dle nejlépe popsaného pohřebiště-krátce únětickou — byla v severních a středních Čechách rozšířena a nepřesahuje, pokud mi povědomo, hranice naší vlasti. Z toho lze snad souditi, že přináležela jen jistému národu nebo. kmeni, od něhož se dále nerozšířila; původ svůj musila tedy vzíti v zemi samé a pouze materiál anebo motivy mohly býti vzaty z kultur cizích anebo starších. Tak upomíná bohatost jantarového šperku na kulturu a dobu hrobů hallstattských. Jehlice s ouškem nám připomínají též jehlice s ohnutou hlavičkou a s ouškem na ohnutém místě pro Slezsko charakteristické. **)
Částečně upomínají tato pohřebiště na hroby v mohylách jihočeských, s nimiž se asi v stáří mnoho nerozcházejí.
Vidíme tedy, že způsob pohřbívání v skrčené poloze buď sedící, buď ležící, trval v Čechách po delší dobu, že přetrval několik různých
**) Při této příležitosti podotýkám k vysvětlení tabulky III., že směr čárek, tvořících okrasy šňůrové na nádobě fig. 2. jest vždy (ať jsou vodorovné nebo svislé) střídavý. Tedy jednou leží čárky od pravé ruky k levé, po druhé naopak. Upozorňuji dále, že nádoba tato má vedle 2 oušek na břichu, 4 ouška kol hrdla, případ to řídký, a totéž že ukazuje hrdlo jiné nádoby, nalezené v hrobě č. 6.
*) Dr. J. Undset: Das erste Auftreten des Eisens in Nord-Europa, 1882, str. 70. Tab. X. fig. 11.
