Mladého koně opraviti: Když budeš mladého koně po prvejc kovati, kovej ho na kříž od levé nohy k pravé, a vyber mu z kopyta, až by krví zarosil. Potom tu krev vytři chlebem a dej mu to snísti. Nebude ti nikdy stonati, Co živ bude; to zkusíš!

Aby nikdy neuvízl na cestě: Když najdeš kus provaza na cestě, tak ho vem a votírej s ním koně, a kousek pramena rozpleť a přitoč nitma do prostraňku.

Když má kůň „šál" (bouli): Natrhej krvavnice, vezmi holbu piva a holbu lužovice a uvař spolu, potom na malé šatě teplé přikládej. Pak vezmi takovej barvy hedbáv, jako jest kůň, navleč do jehly, protáhni bólu, pak jehlu uřež. Hedbáv tam nech a každý den protahuj a slepičím sádlem masť. (Většinou dle domácích zápisků lékařských z různých krajin).

Když chce, aby slepice kvokala, dává se jí do hnízda myší hnízdo. (Od Tišnova). Když veze hrnčíř hrnce na trh, hospodyně vytahují mu z fůry „zeleného" (chvojí) a dávají do koše, aby drůbež seděla. (Od Kyjova).

Ze „smrti" (Morany) slámu dávají slípkám do hnízda, by nezanášely. (Od Zábřeha).

Nejlépe nasazovati drůbež na vejce, když se hrnou lidé z kostela, bude hojně mladých. Nasadí-li hospodyně na sv. Valentina (14. února) vejce, žádné se jí nezkazí.

Drůbež se má „podsýpat" (nasazovati), když je mnoho hodin, aby se též hodně mladých vylíhlo. Vejce mají se do hnízda opatrně, však najednou sypati, aby se všechna mláďata najednou líhla.

Nasazuje-li se drůbež na rybu, miluje vodu a stále se pere. Slepice tedy neradno na rybu nasazovati, kuřata chodila by k vodě a potopila by se. Na štíra nasazená drůbež štípe se. Nasadí-li se na skopce, bude pěkná a těžká jako skopec. (Od Hodonína).

Když se peče chléb, vezme se od teplého ještě chleba sla~ měnka, nasype se do ní zrní a dá se slepici zobati. Sotva zrní toho slepice okusí, hned bude kvokati. Chceme-li míti kohoutky, přinesou se vejce pod kvočnu v nádobě mužského rodu: v koši, v hrnci; na slepičky v slaměnce, v opálce, nebo v jiné nádobě rodu ženského.

Když se kuřátka klovají, posypou se vejce odrobírkami, aby kuřátka sesílila, a vloží se do koše kousek mateří doušky. (Od Tišnova).

Když se drůbež líhne, nesmějí se hrnce přikrývati ani poklopovati, uhlí na ohništi nesmí se dusiti; mládata by se zadu-