Dokud nebylo zápalek, hospodyně vypůjčívaly si uhýlek od sousedky, které se již kouřilo z komína. V domě, kde se líhla housátka, nebyli by dali uhlíku, protože by se jim byla podusila. (Od Kyjova).

Když se housata líhnou, nesmí se pískati, ničím klepati, ani při jídle mluviti, nevylíhla by se.

Housátka v pašijové dni vylíhlá, poscípají. (Od Třebíče).

Když se housátka vylíhnou, hospodyně nabere z louže vody, dá ji ovlažiti a omočí v ní housátkům zobáčky a nožky, aby nedostala křečí. Aby nekopala, dává se jim třískou do zobáčku uhlík na prášek utřený a s máslem smíchaný.

Když se housata sesazují, dají se na řítiti, svrchu se zakryjou zástěrou, pod ně se dá uhlí, na uhlí se pálí svěcené zeliny od Božího Těla, jmenovitě úrcčník, divizna, mateří douška. Housátkům ustřihne se po několika chloupcích a z nožek po kousku nehtů a všem domácím po kousku vlasů. To vše se pálí na uhlí zároveň se zelinami, aby housátek nikdo neuřkl. Na Valaších pod-kuřují také housata na řítiti hnízdem, v němž byla vysezena, by hodně rostla.

Jakmile se housata vylíhnou, dá se jim do prvního žíru prášku z hada před sv. Jiřím chyceného a usušeného, by žádný nečistý a škodlivý hmyz housat netrápil.

Aby housatům nikdy nic neškodilo, namíchají jim na Jihlavsku na první žrádlo všeho obilí, nasekaných kopřiv, „kocourků" (jed-nědů) z osyk a otrub.

Vylíhlá*) housata nemají se na tři dny pouštěti na vodu. (Od Bzence).

Je-li v dědině mnoho houserů, bude málo housat, a je-li málo housat, bude mnoho ovsa. (Od Hostýna).

Kačena dotud nese, dokud neuhledne kopky sena na louce. (Vyzovice).

Vletí-li cizí holubi do holubníka a chceš-li, aby ti v tvém holubníku zůstali, vezmi kousek prkna z rakve, v níž byla pohřbena šestinedělka, rukou bílým šátkem ovinutou. Kousek toho prkna zastrč někam do holubníka, kudy holubi vyletují, a kouskem vykuř holubník.

(Dokončení.)