druhý den, a když při žádosti setrvali, pravila asi toto: Vládla jsem vám mírně jako žena: nyní budete míti muže knížetem, jenž skrotí hlavy vaše metlami železnými a souditi vás bude dle své vůle, povýší některé, jiné poníží. Oni však trvali na svém. A poněvadž Libuše měla ducha věšteckého, žádali ji, aby jim knížete označila. Ona řekla: Vezměte koně mého bílého, vložte naň královský oděv a zbavte jej uzdy: ku kterému muži půjde a tam stane, toho vezměte si za knížete a mně za chotě; a to znamení vám dávám, když k muži onomu přijdete, uvidíte ho jísti na železném stole. Šli za koněm, jenž na druhý den přišel do Stadic, což vykládá se jako místo stadné (locus gregum) a tam stanul; vzdálena je ves ona od Vyšehradu deset mil a položena nad řekou Bělinou. Tam nalezli člověka Přemysla — což vykládá se přemýšlející — orajícího dvěma pestrými voly; pole je na dél a šíř 12 kroků, je kulaté a černé, kol do kola obklopeno polem světlým. Poslové vyřídili poselství, Přemysl pustil voly a oni zmizeli, jakoby se propadli do země beze stopy.*) Přemysl zatkl pak ratolest, kterou pobádal voly, do země a ihned vykvetla, 3 větve vypustila, nesoucí zralé ořechy; dvě sněti brzy svadly, třetí vzrostla a velmi se rozšířila, jakož dosud lze ji viděti, nesoucí každoročně plody, které ani se nekazí, ani neplesniví, a nikdy v nich nebývá červ nalezen. Na to Přemysl převrátil pluh a položil na radlici chléb a sýr, a jedl; poslové vzpomněli si, co jim řekla Libuše o stole železném a o volech, kteří zmizeli, a o lísce kvetoucí a plodonosné. Přemysl pojedl a jel s nimi. Cestou ptali se ho, co znamenala líska ona? On řekl: tři knížata vyjdou z lůna mého; dva zhynou brzy, třetí však kníže a knížectví jeho vzroste a zmohutní; kdybyste byli mne nechali doorati pole, rod můj mužský v knížectví tom byl by zůstal nedílně; ale poněvadž před časem jste přišli, rod mužský můj zahyne, když vnuk pomstí děda. Vzal také Přemysl sebou kabelu a střevíce z lýčí, a otázán posly, k čemu to, pravil: to chci navždy uložiti na Vyšehradě, aby viděli potomci moji, že z chudoby ku knížectví jsou povoláni a nezpyšněli. Věci ty dnešního dne na Vyšehradě pilně se chovají, neboť v předvečer korunování králů českých nesou je kanovníci a preláti králi budoucímu v procesí vstříc, střevíce mu ukazují a kabelu na bedra