vkládají, aby pamatoval, že z chudoby pošel a nezpyšněl. Přemysl pak zasnoubil se s Libuší —

Kostru své verse sestrojil Pulkava z Kosmy a Dalimila, srovnav je, v čem se lišili a doplniv z jednoho do druhého, co mu scházelo, jak se mu zdálo nejpravděpodobněji. Z Kosmy položil zmínku o metlách železných do úst hned Libuši, věštbu knížete upravil dle Dalimila, ale při setkání s posly nezapomněl na pestré voly. Z lísky dal vypučeti jen třem ratolestem, a Přemyslovo proroctví nechal, jak je v Kosmasovi, neopomenul však přídavek Dalimilův, že jak rod zahyne, vnuk pomstí děda. Končí jako Kosmas uschováním památek na chudý původ Přemyslův. Vzory své následoval úzkostlivě, jen látky se držel, odmítaje jich přídavky vzrostlé jak z fantasie, tak z vlastenectví.

Mimo tyto dva prameny čerpal však mnoho též ze zkušenosti vlastní. Poznámky v textu svědčí, že místa děje sám viděl a tam po pověsti pátral. Vykládá na př. originalně původ jména Stadice. Udává vzdálenost vsi od Vyšehradu, velikost pole a barvu jeho. O lísce výslovně podotýká, že dosud lze ji viděti a připomíná zajímavou pověru již v listině Karlově se vyskytující o nečervivých oříškách. Avšak ještě jiné drobnosti svědčí, že na místě o věci pátral. Má dodatky látkové, jež v předlohách jeho se nevyskytují a které, jak se pravdě podobá, sám slyšel vyprávěti. Podotýká, že Libušin kůň byl bílý a o volech Přemyslových dodává, že zmizeli, jakoby do skály (do země), beze stopy. Z těchto dvou na pohled nepatrných drobností, které nesvědčí pro nějakou zvláštní předlohu, ale spíš pro ústní podání, zdá se býti jisto, zvlášť ve shodě s jinými okolnostmi, že pověst o Přemyslovi za Karla IV. v Čechách hojně byla známa a vyprávěla se v různých versích. Důkaz doplňují oba druzí kronikáři.

Neplach*) (psal kroniku svoji r. 1360) podal vlastně jen stručný výtah z Kosmy. Ani scénu s obědem na kabeli a na pažite (tedy ne na železném stole) nezměnil, jen ku konci se odchýlil, pravě, že Přemysl vzal sebou kabeli lýčenou a nikoliv střevíce

Marignola, jenž napsal svoji latinskou kroniku na žádost Karla IV. bezpochyby v Itálii v témž čase co Neplach, podal také výtah z Kosmy, ale se zajímavějšími dodatky. **)

Libuše odkáže lid na druhý den, svolá sestry a radí se s nimi neznámo o čem. Báno, než sejde se národ, spatří z okna jakéhosi venkovana; ptá se ho, co si tak časně přeje. Řekl, že hledá věštkyni,. aby jí vyložil zvláštní příhodu. Libuše odvětí mu, že ona je věštkyní a slibuje mu být snoubenkou a družkou. Venkovan vypravuje: když zapřáhl voly do pluhu, létal nad jeho hlavou zástup ptáků, orlů, a pak na jeho pluhu odpočívali. Libuše posýlá jej k pluhu zpět, přikazujíc, aby nikomu nic nevyprávěl a očekával výsledek té věci; zna-