Vodník v podání lidu českého.

Také jako „černý beran" objevil se vodník. Jakýsi rolník v Ohavči měl mnoho ovcí, mezi nimiž byly některé černé. Jedenkráte vracel se z Ostružna a spatřil na louce černou ovci. Mysle, že ji tam jeho ovčák zapomněl, vzal ji na ramena a šel domů. Cesta vedla ho do kopce a břímě stávalo se těžší a těžší. Konečně pustil rolník ovci na zem, chtěje ji před sebou hnáti. Ta však se proměnila v zeleného kloučka a pravila: „Hleď, tys mě popones!" Sedlák utíkal, co mohl a žert vodníkův odstonal.*) V černého psa, zuby divoce cenícího a štěkajícího, proměnil se „hastrman", když ho Janeček, uvázaného na lýku, sekerou udeřiti chtěl. Jediná kapka vody vrací mu bývalou podobu a sílu.

Také rybou se učiní vodník: „Jakási židovka v Kolíně trhla rybu, která prý zvolala: „Šmah Israel" (= slyš Israeli); byl to „hastrman" v rybu proměněný.

Jako zelená žába přišla žena vodníkova k dívce máchající prádlo a prosila, by jí šla za kmotru, že se jim narodilo dítě. Když přišly z kostela, viděla kmotra v domě u „hastrmana" na zemi, po oknech a všude mnoho hrníčků poklopených. Ze zvědavosti všecky obrátila a dušičky pod nimi zavřené vylítaly.**) Na Moravě prosila vodníkova v podobě veliké chrastavé žáby za kmotrovství. ***) Vodník bere na sebe také podobu račí, jak vypravovala babička ve Tvoršovicích (v Benešovsku). Muž její šel do Bystřice na raky. Když jich hodně nachytal, ubíral se domů; raky nesl na zádech v pytli. Najednou slyší hlas: „Co děláš Čechu?" a v pytli se ozval rak: „Tu jsem ve měchu." Dědeček uhodil pytlem a utíkal. Byl nemocen dlouhou dobu a zaříkal se, že více na raky nepůjde, by zase „hastr-mana" mezi nimi nechytil. +) — Vodník proměnil se také v lysku.

Jednou šli „handlíři" z Jičína do Sobotky na trh. Cestou rozmlouvali o rozličných věcech, až přišli na vodníky. Tu zvolal jeden z nich: Já bych za to nic nedal, že tamta lyska na rybníce není nic jiného nežli „hastrman". Podívejte se jen, jak se stále potápí!