Jistě chce někoho do vody přilákati." *) — Místy se konečně soudí, že v noci pluje „hastrman" se ženou svou proti vodě v podobě černých kachen. — Jak ukázáno, bere vodník rozmanitou podobu na sebe, ale nikdy se nemůže proměniti ve zvíře, které nemá žluči; v holuba prý se nikdy nepromění.

Ať v té neb oné podobě, jest „hastrman" postavy spíše malé, sílu tělesnou má však neobyčejnou. Tvář jeho jest obyčejně vyzáblá a tuze škaredá; oči velké, vlasy dlouhé, buďto zelené nebo červené, jež si zlatým hřebenem česá. — Vedle toho mu schází palec u levé ruky; jednu nohu má koňskou; proto při chůzi napadá.

I jméno má vodník; na Moravě sluje Ivan, jak patrno ze prosby, jížto děti „hastrmana" za dovolení žádají, by se koupati směly: „Hastrmane, Ivane, možem se tady kúpať" ; pak odpovídají jeho jménem: „Možete, enom rybičky a ráčky mně tady nehoňte."**)

V Čechách — alespoň někde — říkají mu Michal: „V řece Cidlině u Skřivan byl v tůni vodník, který proměniv se ve hříbátko pásal se na louce. — Jednou si zase na chutné travičce pochutnával; náhodou šel tudy sedlák a chytil krotkého koníka do pytle. „Hastrman" sebou sice házel, ale nic mu to nepomohlo. Když přecházel rolník řeku a byl uprostřed lávky, slyšel slova huhňavým hlasem pronesená: „Kde jsi, Mikli?" „Já jsem v pytli," odpověděl vodník-hříbátko. Sedlák se toho ulekl a rychle vhodil pytel do vody. „Hastrman" se odstěhoval odtud navždy. — O Sáře,, ženě vodníkově, stala se již zmínka. — Vodník jsa pánem vod, prohání se v živlu svém na zlaté loďce. Tak prý na Lhoteckém rybníku se projížděl „hastrman" na krásné loďce, ve které zapřaženy byly stříbrné štiky. Při jízdě slyšeti jest lahodné zvuky, které povstávají třením šupin o vodu. Vodník sám oblečen byl v zelených šatech; kabát měl pokrytý šupinami z ryb; v ruce držel krásný bičík, jímžto štiky pobízel. — Také na suchu má svůj povoz, jak tyto případy dokazují: „Ve Břilickém rybníku usadil se jednou hastrman, který topil děti koupající se. Sedláci se spikli proti němu, nadřeli lýčí, nadělali ok a vodníka lapli. Pak ho strčili do chlívka u Nádvorníků. Vodník prosil alespoň o kapku vody, chtěltě se lití z nemilého vězení dostati, ale sedláci se neustrnuli, nýbrž ještě více ho potrestali, přibivše ho za lýko na vrata. Vida, že by zahynul, kdyby se nevyprostil, slíbil že se vystěhuje. Pak ho propustili. A skutečně třetího dne spatřili sedláci malý vozíček tažený čtyřmi černými kočkami; „hastrman" jel úprkem do Rožmber-ského rybníka.***) Kdysi se stěhoval vodník z rybníka „Nádvorníků" do „Pazderáku"; v malém vozíčku byli zapraženi koně, kteří měli slaměné ocasy. (Jičínsko.)