U rybníka Rožmberského žil zlý baštíř (starší rybář, který přř lovu měl dozor). Když umřel, proměnil se pro zlé činy své v „hastr-mana" a za bouřlivého větru po hrázi se projížděl, sedě na černém voze, taženém čtyřmi koni, jako uhel černými, jimžto z očí oheň sršel a od podkov jiskry létaly. Černý pán — vodník — strašně očima, koulel a do rozprouděné vody hleděl. Pak mžikem vjel do rybníka, kde zmizel. Nedlouho potom jel tu kramář, spadl do rybníka a utonul.*) „Hastrman" — mluví hlasem huhňavým řečí zvláštní; někde věří, že křičí jako páv; — jinde, že štěká jako pes. — Povaha, vodníkova jest potměšilá, svůdná i ukrutná jako voda, již zosobňoval. — Ve slovanské mythologii mají báječné bytosti vodní vůbec ve své povaze jakýsi rys ukrutnosti a zlovůle; lákají rády člověka k sobě, by ho zahubily. Ve tváři vodníkově zračí se zlomyslná schytra-lost a tvrdost. Byl-li podrážděn, rozhněván anebo mu nějak ublíženo mstí se tak, že ani vlastního rodu nešetří. (Erb. Kyt.: Vodník.) — „K řezníkovi chodila vodníkova pro maso. Jednou ptal se jí řezník,, ze kterého místa má maso utíti. Žena ukázala prstem, ale řezník jí ho sekerou usekl. Chránil se od té doby každé vody, obávaje se msty vodníkovy, ale neubál se. Když jednou, bylo právě po dešti, vedl tele, potkal ho vodník a řekl: „Včil ti musím zaplatit za to, že's mojí ženě prst uťal!" a hned ho v bařince utopil.**)

Jakási babička v Táborsku vídala za mládí svého vodníka. Byl prý lenoch; vstával teprv o polednách. Když své zrzavé vlasy rozčesal, šel k řezníkovi Vondrovi pro maso. Byl velmi vyběračný; nej-raději jídal „hroudko". — Jednou řezníkovi ukazoval, jak veliký kus masa má užíznouti, a tu mu uťal Vondra prst; vodník pohroziv pěstí zmizel. Po nějakém čase hnal řezník tele kolem rybníka; tele zaběhlo do vody a nedalo se živou mocí vyvésti. Vondra vlezl do rybníka, ale se zlou se potázal. Sotva do vody vkročil, uchopil ho „hastrman" za nohu a táhl do hloubky. Řezník zprvu klel, ale nic mu to nepomohlo. Ve smrtelných úzkostech vzýval Pannu Marii a všecky svaté o pomoc. Tu teprve neznámá ruka povolila a řezník šťastné na břeh so dostal; tele však zmizelo. — V N. Bydžově také chodil „hastrman" pro maso. Řezník uťal mu prst, ale zle pochodil. Do dne a do roka se utopil. Jednou prý přišel vodník do masných krámu pro maso. Řezník poznal ho po hlase huhňavém i po obleku a uťal mu prst jako náhodou. Vodník mu slíbil, že se pomstí. Ač se řezník chránil k vodě přikročiti, pomstě neušel; neboť se utopil do dne a do roka lžicí polévky, kterou se zahltil.***) — Ve Kněžicích utopil „hastrman" řezníka, který mu dva prsty usekl atd. — V Ohnišťanech hlídal čeledín obilí. Když měsíc za mraky zašel, slyšel hlídač slova: