„Sviť, měsíčku, sviť, já jsem ztratil „činidlo". Ohlédl se a spatřil vodníka. Běžel za ním, chtěje ho přeměřiti holí, ale nedohonil ho. Po krátkém čase šel hlídač na posvícení. Když se v noci domů vracet a kolem rybníka kráčel, vskočil mu vodník na záda a táhl ho k vodě. Člověk se sice ubránil, ale třetího dne zemřel. — O šibalství vodníkově svědčí toto: V N. Bydžově koupil kdysi „hastrman" masa a platil stříbrnými dvacetníky. Když na večer řezník peníze přepočítati chtěl, shledal, že to jsou rybí šupiny. — K nějakému řezníku chodil vodník pro maso; pokaždé platil dvacetníkem jako mléko bílým a nechtěl nic na zpátek. Řezník si peníze ty ukládal. Za osm dní se na ně podíval a shledal, že to jsou kolečka z tlustého papíru. Když přišel hastrman zase pro maso, a ukázal, které chce, uťal mu řezník prst. Vodník řval bolestí a utíkal k rybníku. Poněvadž mu však krev tekla, nepřijala ho voda; zuře odběhl do lesa, kde prý-shořel.

Vodník se zvláště zlobí, posmívá-li se mu někdo. Kdysi šli tři muži po hrázi rybníka u Náchoda;*) jeden z nich — hostinský — se smíchem zvolal: „He, hastrmane, co zkážeš hastrmanu Kostelo-ckému?" Ze šumící vody ozval se hlas: „Pozdravení." Sousedé domlouvali hostinskému velice pro nevčasný žert. Když se vraceli z Kostelce a skoro uprostřed hráze rybníka Náchodského byli, vyřítila se z vody hrozná vlna, která hostinského celého pomáčela. Vodník při tom zvolal: „Po druhé vyřiď!" **) — Vodník rád přicházívá do mlýnů, kde jak mlynáře, tak i mleče škádlí a v noci straší. Do mlýna, ve kterém hastrman své rejdy prováděl, přišel mlynářský prosit za nocleh. Pan otec ho sice varoval, ale když si nedal říci, nechal ho tam a sám (ze mlýna) na večer odešel. Chasník viděl housle na stěně; sňal je a hrál. Vodníkovi zalíbila se hra tak, že prosil mlynářského, by ho naučil hráti na housle. Ten byl ochoten, ale s tou podmínkou, že si dá vodník křivé prsty své narovnati. Pak vyvrtal nebozezem ve veřejích díry, uřízl dva klínky a kázal hastrmanovi, by do těch otvorů chromé prsty vstrčil. Když se tak stalo, vzal klíny a prsty zaklínoval. Potom se chopil karabáče a milého vodníka tak dlouho bil, až se tento zapřísáhl, že ve mlýně více strašiti nebude. Mlynář dověděv se o tom, dal chasníkovi dceru svou za manželku; od té doby se vodník mlýnu vyhýbal.***) — Jinému mlynáři pomohl komediant od vodníka. Přišel do mlýna, ve kterém vodník strašil, na noc. Když bylo 11 hodin a hastrman své rejdy prováděti počal, vyšel komediant, který měl tři lvy (dle jiné pověsti tři medvědy), se podívat, co to hřmotí. Vodník shasl mu světlo a počal ho-