tlouci. Komediant nemoha se ubrániti, poštval na hastrmana své lvy {medvědy), kteří ho poškrábali a ze mlýnice vypudili. Druhý den přišel vodní duch ke mlýnu, zaklepal na okno a volal: „Mlynáři, ještě ty kocourky tady máte?" Mlynář odpověděl: „Dnes ještě jinačí." Vodník ulekl se toho a více se neobjevil. *)

V Praze v Podskalí chodíval „hastrman" někdy večer do hospody na pivo. Hostinští se vždy těšili: „Ten zelený pán sem jde, to budeme míti moc lidu!" Ale o půl noci strhla se vždy pranice a někdo v ní byl zabit. Jindy na večer vycházel (v okolí Zlivic) vodník z rybníka k pasákům a pouštěl se s nimi „do křížku," stále je lákaje blíže k vodě.**)

Kdo se vodníkovi posmívá, moc jeho tupí, ten pomstě neujde. Okolo Blatenského zámeckého rybníka šly podvečer tři ženy s pole a pospíchaly, by se před nocí domů dostaly. Jdouce kol rákosí přišly za řeči i na vodníka a jedna z nich, která právě v požehnaném stavu se nalézala, tropila si úsměšky ze druhých dvou, které strachy umíraly a k dědině jen jen letěly. Tu zašustělo rákosí a z něho vyčnívala postava, která stále do výše rostla a s ní i zelený kabát a červená vesta. I pojal statnou ženu strach a s ošklivostí se obrátila od hrozné postavy vodníkovy, by za druhými spěchala. Ale vodník krutě se jí pomstil. Když s pomocí Boží šťastně porodila, měl synáček její na prsou červenou skvrnu, zcela podobnou vestě vodníkově a nikdy za živobytí jí neztratit. V dospělých letech nalezl smrť svou v témž rybníce a vodník dokázal, že i po dlouhých letech na urážku učiněnou nezapomíná. ***)

Do hospody Myslátovy chodil „hastrman". Všickni hosté se ho báli, jen mlynář si z něho tropil šašky. Když však se po řece k mlýnu plavil, vynořil se z vody „hastrman", a posměváčka strhl do proudu, kde ho utopil. +)

V Teplicích v „parku" rozkládá se rybník, jehož voda má černou barvu; lid si vypravuje, že tu bydlí vodník, který pravidelně v 6 hodin ráno vychází pro maso. V této době nesmí se žádné dítě přiblížiti rybníku, poněvadž by se utopilo. Vodník se mstí dětem proto, že ho jednou kamenovaly. Utíkaje zvolal prý hastrman: „Pamatujte si to, však já se vám odměním!" (Teplice.)

Vypravuje se o něm, že žalostně křičel anebo jako pes vyl, nemohl-li po delší dobu nikoho utopiti.

V zimě, když praská na rybníku nebo jinde na vodě led, říkají; že se vodník dobývá ven, aby někoho utopil.