menším. Chceme-li však na tento obraz lidového zpěvu českého pohlížeti se stanoviska historického, musíme míti nějaké authen-tické zprávy a doklady také pro dobu starší, jinak všechno sebe střízlivější a důmyslnější odhadování nápěvů postrádá pevného základu a tím i pravé vědecké bezpečnosti. Zde onde — ale velice po řídku — otištěn nějaký zbytek zpěvu lidového dob starších, obyčejně jakožto přídavek k úvahám a publikacím lite-rárně-historickým. *) Ukázky však dle zápisů ze XIV. a XV. stol. někdy jsou dosti záhadné co do rhythmu a kromě toho příliš ojedinělé a nahodilé, než abychom z nich mohli poznati celkový ráz lidového zpěvu oněch dob. Za to žeň nepoměrně hojnější a cennější poskytuje nám století XVI. Dosud ovšem také z tohoto věku příliš málo bylo uveřejněno.

Konrád ve „Věstníku" Společnosti nauk (1886 str. 177) otiskl píseň „Vij mi věnec" z vratislavského rukopisu z r. 1519. Možná, že mně některý jiný otisk starého nápěvu, zejména v časopisech, ušel; ale to smím říci zcela bezpečně, že dosavadní publikace nikterak nestačí, abychom si učinili jen poněkud určitější pojem o hudební stránce světské lidové písně XVI. věku. Na štěstí však pokus vyplniti tuto citelnou mezeru v dějinách české hudby nebyl nesnadný. Josef Jireček totiž v „Časopise Č. Musea" r. 1879 (str. 44 nn.) a 1881 (str. 375 nn.) uveřejnil „Zbytky českých písní národních ze XIV. do XVIII. věku" a později v tomže časopise (1888 str. 445 nn.) Dr. Č. Zíbrt následoval jeho příkladu. Zejména první Jirečkův článek, jenž byl vedlejším výtěžkem jeho prací hymnologických, historikovi hudebnímu vítán jest proto, že nezaznamenává toliko, kde cituje se začátek světské písně, dle níž zpívána některá jiná, hlavně nábožná, nýbrž namnoze i udává, kde nalézti možno tuto druhou píseň i s nápěvem. Udání ta někdy musí se doplniti, někdy opraviti, ale to zásluze jejich, že staly se východištěm dalšímu bádání, není na ujmu. Jireček arci prozkoumal hlavně tištěné kancionaly XVI. stol. a, jak sám praví ve své „Hymnologii", zpěvníky pozdější jen potud probíral, pokud v nich nalézal stopy písní starších; to však nevadí tomu, kdo právě hledá nápěvy onoho století, článek v „Časopise Č. M." z r. 1879 ostatně přihlíží i k rkp. Un. bibl. VI. C. 20., jejž krátce označuje jakožto Rackův, a jenž hned při prvním pokusu mém, dopátrati se lidových nápěvů oné doby, osvědčil se jako pramen vydatný. Pokus ten učinil jsem již asi před 10 roky, i bylo mí tenkráte možno sděliti prof. Famincynovi v Petrohradě patnáct nápěvů, z nichž on později některé úryvky také otiskl ve své hudebně-ethnografické studii o „Indo-čínské stupnici v Asii a Evropě" (1889). Po letech vrátil jsem se k práci