té a nyní počet světských nápěvů XVI. století přibráním pramenů dalších se mi více než zdvojnásobil.

Podávám zde čtenářstvu „Českého Lidu" šestnáct nápěvů jakožto ukázku toho, co lid náš před 300—400 lety zpíval. Vybral jsem nápěvy takové, které asi všechny směry tehdejšího zpěvu lidového zastupují. Jakožto písně světské dosud otištěny nebyly, ačkoliv nejedna s textem nábožným nalézá se i v kancionalech za posledních let vydaných. Rozhodl jsem se po zralé úvaze, uveřejniti je zatím v transkripci moderní, t. j. v takové asi úpravě notového písma, taktu, klíčů atd., které obecenstvo přivyklo již dávno sbírkami Erbenovou a Sušilovou; neboť jednak pouhým diplomaticky věrným otištěním nebylo by poslouženo širším kruhům, jimž notové písmo starších dob je příliš cizí, jednak otištění takové ponechávám si pro budoucí úplnou publikaci všech zbytků staršího světského zpěvu českého, kterážto publikace ovšem neobejde se bez rozličných hudebně- a literárně-historických výkladů a dokladů z rámce této více folkloristické studie a snad i z rámce tohoto časopisu již vystupujících.*)

Ačkoliv prohledal jsem dosud jen část onoho hymnologického materiálu, z něhož nápěvy lidové možno čerpati, a z výtěžku svého tuto sotva polovici podávám, přece i v těchto šestnácti nápěvech smíme spatřovati jakousi povolanou representaci písní tehdy zpívaných, dle které možno již posuzovati celkový stav zpěvu lidového. Neboť máme před sebou ne řadu nápěvů jen slepou náhodou nám zachovaných, nýbrž takořka vybranou elitu. Zajisté totiž píseň, jejíž začáteční slova stačila, aby těm, kdož kancionalů užívali, i bez přidaných not bezpečně označila nápěv, byla po celé zemi rozšířená, což zase předpokládá, že mezi lidem zvláště byla oblíbená, že vkusu jeho skutečně vyhovovala. K tomu uvažme ještě, že mnohé z písní těch (na př. „Čížičku ptáčku") jakožto nápěvu obecně známého dovolávají se kancionaly dob dosti od