Předchozí 0254 Následující
str. 251

té a nyní počet světských nápěvů XVI. století přibráním pramenů dalších se mi více než zdvojnásobil.

Podávám zde čtenářstvu „Českého Lidu" šestnáct nápěvů jakožto ukázku toho, co lid náš před 300—400 lety zpíval. Vybral jsem nápěvy takové, které asi všechny směry tehdejšího zpěvu lidového zastupují. Jakožto písně světské dosud otištěny nebyly, ačkoliv nejedna s textem nábožným nalézá se i v kancionalech za posledních let vydaných. Rozhodl jsem se po zralé úvaze, uveřejniti je zatím v transkripci moderní, t. j. v takové asi úpravě notového písma, taktu, klíčů atd., které obecenstvo přivyklo již dávno sbírkami Erbenovou a Sušilovou; neboť jednak pouhým diplomaticky věrným otištěním nebylo by poslouženo širším kruhům, jimž notové písmo starších dob je příliš cizí, jednak otištění takové ponechávám si pro budoucí úplnou publikaci všech zbytků staršího světského zpěvu českého, kterážto publikace ovšem neobejde se bez rozličných hudebně- a literárně-historických výkladů a dokladů z rámce této více folkloristické studie a snad i z rámce tohoto časopisu již vystupujících.*)

Ačkoliv prohledal jsem dosud jen část onoho hymnologického materiálu, z něhož nápěvy lidové možno čerpati, a z výtěžku svého tuto sotva polovici podávám, přece i v těchto šestnácti nápěvech smíme spatřovati jakousi povolanou representaci písní tehdy zpívaných, dle které možno již posuzovati celkový stav zpěvu lidového. Neboť máme před sebou ne řadu nápěvů jen slepou náhodou nám zachovaných, nýbrž takořka vybranou elitu. Zajisté totiž píseň, jejíž začáteční slova stačila, aby těm, kdož kancionalů užívali, i bez přidaných not bezpečně označila nápěv, byla po celé zemi rozšířená, což zase předpokládá, že mezi lidem zvláště byla oblíbená, že vkusu jeho skutečně vyhovovala. K tomu uvažme ještě, že mnohé z písní těch (na př. „Čížičku ptáčku") jakožto nápěvu obecně známého dovolávají se kancionaly dob dosti od


*) Pro hudebníka činím zde jen tuto poznámku. Nápěvy XVI. století, které zde podávám, v pramenech vytištěny nebo zapsány bývají notami mensu-ralními, v starších zpěvnících ovšem bez označení taktu. Celkem rhytlimus bývá nepochybný, zejména může-li se kontrolovati porovnáváním více pramenů. S tím, že poslední noty verše rády se dloužily a že někdy mezi jednotlivými verši pausy často se vynechávaly, tak že trvání tonů závěrných jen přibližně naznačeno bývá dlouhou notou, nebo dokonce krátkou s korunou, jakož i s některými jinými zvláštnostmi tehdejšími, ba i s četnými chybami tiskovými a písařskými dlužno ovšem počítati. Samo sebou se rozumí, že v originálech nápěvy mají noty dvojnásobného nebo třeba i čtyřnásobného trvání u porovnání s mým přepisem zde otištěným a, jak již řečeno, modernímu způsobu psaní a zejména obvyklé notaci lidových písní přizpůsobeným. Někdy ovšem ani ne tak rhythmus, jako spíše takt bývá záhadný; takovým nápěvům zde jsem se buď vyhnul, buď na to, co jest asi záhadného, upozorňuji poznámkou. Konečně dle potřeby přidal jsem ovšem posuvky k citlivému tonu.

Předchozí   Následující