sebe odlehlých, na př. okolo r. 1500 a pak zase v první polovici století XVII., důkaz to, že píseň citovaná dlouho v lidu žila, že ji tudíž právem pokládati lze za ukázku zvláště významnou. Stáří nápěvu arci není určeno dobou, v níž se poprvé objevuje odkaz k ní; může býti třeba o celé století starší. Pokud nemáme jiných zpráv, aspoň tolik smíme tvrditi, že od prvního objevení se písně musilo uplynouti několik desetiletí, nežli (za tehdejších poměrů) nový nápěv došel onoho velkého rozšíření, bez kterého si jeho citování v zpěvnících duchovních představiti nemůžeme. Jenom písně tendenční a o časových událostech činí v tom výjimku. Mluvíme-li tedy o nápěvech věku XVL, neznamená to nápěvy teprve v století tom vzniklé, nýbrž pouze v století tom zpívané, ať již jsou původu staršího nebo novějšího a pocházejí z pramenů jakýchkoliv. *)

Mohlo by se namítati, že melodie světské, když užito jich bylo pro písně duchovní, podrobeny bývaly nezřídka změnám, tak že ne každý takový nápěv v kancionalech zachovaný bráti lze za totožný s původním zpěvem lidovým. Avšak jestliže v zpěvnících bez not stačilo citování světské písně, aby lid věděl, jak má zpívati, pak zajisté proměny, které vyžadoval text nový, nebývaly veliké; většinou asi běželo o stahování nebo zase rozkládání tonů dle počtu slabik, vůbec o takové odchylky, které již při variantech písní lidových jsou zjevem všedním, jimiž tedy — jak ostatně vysvitne i z některých melodií samotných a z jejich poměrů k písním nynějším — celkový hudební ráz a duch nápěvů podstatně nebyl porušen. A o poznání tohoto rázu a ducha nám zde běží.

Nápěvy samy stůjtež zde v pořadí abecedním, dle začátků slovních — kteréžto začátky, bohužel, mimo vzácné případy docela osamělé jsou jedinými zbytky příslušných lidových textů původních. Co podrobnějších dat a dokladů literárních a j. v. se týká odkazuji jednou pro vždy k Jirečkovým článkům v „Čas. Č. M.", k téhož „Hymnologii" (1878), po případě i k jeho „Rukověti".

1. Čížku (čížičku), ptáčku zeleného peří ...

Nápěv ten, jejž nalezl jsem v starých Roratech rukopisných ze začátku XVI. století (v rukop. Univ. bibl. XVII. F. 45 s texty rozličnými: „Z výsosti nebeské", „Kterýž nepřítele", „Ukrotil's hněv Boha"), pak v bratrských a evan-