Předchozí 0261 Následující
str. 258

Píseň ta náleží již konci XV. století, nebot cituje se v rkp. Račkově při latinské písni „Celsa parens", avšak bez nápěvu notovaného. Zde podávám melodii dle Sylvana (1571), jenž na ni složil píseň „Poražený lid na světě". Nápěv sám ve variantech a reminiscencích dosti četných dožil se až našeho století. Uvádím zde aspoň některé nejzajímavější. Patrná je zajisté textová i hudební souvislost staré písně s nynější „Žalo děvče, žalo trávu" (EN. 792):



Ještě bližší jest nápěv jiný, který Erben sice otiskl se slovy „Vyletěla holubička" (EN. 750), na nějž však zpívá se také onen text „Žalo děvče (EP. 149), jakož i jiný ještě podobně začínající: „Šla má milá na travičku" (EP. 394):



Slovenský nápěv písně „Žalo dievča, žalo trávu" („Slov. spevy" č. 183) taktéž nezapírá původ svůj a také příslušné melodie moravské (Sušil, str. 189, Bartoš, „Nár. písně mor." 1889, č. 19b) alespoň poněkud připomínají nám „Pěknou Káču" XV. století. Totéž platí o nápěvech písní s příbuzným počátkem textovým: „Žala trávu u potoka" (Sušil, str. 191, druhý nápěv), „Šla na. trávu" (Bartoš, „Nár. p. mor." č. 540), „Pod horou ďatelina, žala ju Katerina" („Slov. spevy" č. 191) a j. v. Těmito shodami zajisté nového dotvrzení dochází to, co shora (zejména při rozboru písně „Horo, horo") řečeno bylo o vztazích mezi slovy a nápěvy lidových písní. Že začátky „Žalo děvče, žalo trávu" zpívají se druhdy (na Moravě na př. u Sušila, str. 538, Bartoše 1. c. č. 19 a, b, 48, 58) i na nápěvy docela jiné, patrně původu pozdějšího, shodám oněm neubírá váhy.

Stará melodie naše zanechala ovšem znatelné stopy své i v nápěvech písní, jejichž texty o žetí trávy nikterak nejednají. Z přečetných písní takových uvádím jen tyto dvě obsahem arci zase příbuzné: českou „Ovčák pase ovce" (EN. 493), jež upomíná právě tak na „Pěknou Káču", jako na „Osiřelo dítě", a k níž druží se moravské varianty (Sušil, str. 132, 133; Bartoš „Nár. p. mor." č. 81), a pak moravskou „Švarné děvče husy páslo" (Sušil str. 352), kteroužto poslední zde otiskuji, poněvadž zejména konec nápěvu jejího se zněním staročeským jest totožný:




Předchozí   Následující