„Já Jan Fr. Pa. † zaklínám Tebe, dobrý duchu, při jménu † Boha melion tetra kramaton † Bůh adonai † Bůh dytiros a se všema jmény Boha † Otce, Boha + Syna, Boha + Ducha sv., abys přišel a nám jeden poklad na zlaté a stříbře, na dobrej minci zemskej neodkladně beze všeho omámení, ošemetnosti a nás předěšení přinesl; je-li ale poklad větší, přines jej celý sem, aby ubohá duše vysvobozena byla.. " (Každá taková formule končí křižováním se a několika otčenáši atd.)

„Jestliže si nic neuslyšel neb neuviděl, tedy se modli toto třikrát stoje: „Svatý pane a z núze pomocníku a nebeský kníže, sv. Krištofe, já tebe prosím a volám k tobě častokráte silu a mocí boží ... já tebe zaklínám .... pošli spěchem a bez protahu jednoho bohatého posla ke mně s milostí a milosrdenstvím, potěš mne, obdař mne spasitedlně a podej dnes této noci . . . statek, zlato nebo stříbro, které zde v zemi ke všemu dodání jest po sto tisíc a 90. 9 kusů dukátů a stříbra; jestli ale poklad větší jest, tehdy celý sem pošli, aby duše též vysvobozena byla . . . ."

„Kdyby ducha slyšel dávat (?), volej zmužile a nebuď bázlivý:" (následuje opět množství cizích slov). „Jestli v tom modlení něco uslyšíš nebo uhlídáš, tehdy modli se hned zdaleka" (t. j. dokud ještě duch je daleko) „a hned mluv na ducha, neb on nezůstane dluho stát "

„Když duch tluče na dveře, musíš k němu takto mluvit, jak následuje níže: „Bůh tě pozdrav, Bůh tě pozdrav, Bůh tě pozdrav, o ty dobrý duchu; sešli dobrý přítel mně, tehdy otevři sobe dvéře a mně beze všeho strachu, bázně, hřmotu, bez blesku a uškození vejdi sem ... a to, co já od tebe, dobrý duchu, žádám, to máš a musíš ve jménu božím som dáti a pokorně složiti..."

„Po stavení ducha hned říkej toto: „Já tebe stavuji, duchu sem vyslaný z tvé říše . . . aby si ty, o duchu, tak tiše stál a neodstůpil odtud, až ty mně mú žádost vyplníš ..."

„Tak brzo, jak něco uslyšíš, řekni takto : „Skrze milosť, sílu a krev J. K., skrze všechnu sílu a mocnosť nebes, ptám se tebe, kdo si, ty dobrý, dobrý duchu? Dej mi řeč v odpověď, nebo každý dobrý duch chválí pána Boha."

„Když duch mluvit nechce, říkej takto:

„Ve jménu (kříž) zaklínám a nařizuji tobě, duchu, který sem přicházíš a nás fekciruješ, abys ty tomu přikázání Boha nejmocnějšího uposlechl, já přikazuji tobě nanejvýš silně a ostře, aby si ty nám řeč a odpověď dal, já přikazuji tobě . . . skrze sv. anjela paschany hipipik, jenž na tisíc hub a v každý hubě tisíc jazyků a k jednomu každému slovu, které mluví, vychází tisíc tisíc ohnivých plamenů . . . skrze hrozné a nevypravitedlné fonyma a slova celého písma sv. . . . Jestliže ty ale jak tvrdošíjný duch a nepřítel Pána ještě délej feksirovati chceš a budeš, tehdy † proklínám a zatracuji já tebe s mocnú rukú páně ... do honícího pekla, kdežto ty se všemi mukami zatracených sužovaný a mučený na nejukrutněj máš tak mnoho trápen býti až tomu slovu božímu poslušný budeš a mně řeč a odpověď dáš aneb mně žádaný poklad přineseš a po-Korně položíš a to bez všeho umenšení a změnění; pokudž mně ale jistotně odpovídati nechceš, tehdy má na tebe přijíti . . všechna vylitá krev nevinných dítek a všechny kordy a meče, s kterými ony zamordovány byly, tebe k vysubstranci tak dlúho a tak mnoho lámati a trestati, až mně řeč a odpověď dáš neb žádaný poklad přineseš a pokorně složíš beze všeho hřmotu, smradu, strachu a hrůzy. A jestli žertuješ a neučiníš, má na tebe padnúti ta krev nevinného Abele a ten kolbe (něm.! = palice), kterým on usmrcen byl, má na tebe tak dlúho bíti v horúcím pekle, až ty slovu božímu poslušným budeš; a má též na tebe při- . jíti ta nevinná krev sv. Štěpána a všechny ty kameny, s kterými on kamenovaný a umučený byl, mají tobě tvůj krk zlomiti a tebe zavrhnúti pod krunt

pekla a to všechno tak mnoho a tak dlúho, až mně mú žádost vyplníš......

Všechny tormenty, všechny bolesti, naříkání a vzdychání všech zatracených lidí, které od počátku světa a ještě na všechnu věčnosť trpěti musejí, všechno