počet skřítků vznikl změtením jednoho původně skřítka s jinými bůžky domácími.

V Jersíně u Meziříčí nad Oslavou vypravoval mi r. 1883 hospodář, tehdy 581etý, že jeho rodiče mívali „křístka", jehož také „kristkem" jmenovali, v almárce v koutě za stolem. Byla to dřevěná soška s rukama na prsou skříženýma a s korunkou na hlavě. Když odcházeli ze stavení, postavili křístka na almárku nebo na stůl, říkajíce: „Ve jménu Ježíše Krista odporoučíme tobě všecek svůj majetek". Odcházejíce takto třebas daleko od domu, nikdy nezamykali. Kdo přišel do stavení, vida skřítka na almárce nebo na stole, poznal z toho, že není žádného doma a odešel. Nikdy prý nikdo nic neukradl. Když tedy nikoho doma nebylo, byl doma alespoň skřítek; odtud tedy hyperbolické pořekadlo, užívané posud na Vyškovsku a na celé západní Moravě: „Nebylo tam ani křístka, není tam doma ani křístela křístelíčka", t. j. ani živé duše, nikoho.

V Ruprechtově na Vyškovsku posud lidé vědí, že „křístek" stával v tak řečeném komínku, t. j. v otvoru ve zdi mezi dveřmi a kamny, v němž hořívala světidla (dračky).

V popise „Národní svatby" v Mor. Orlici 1890 čís. 62 paní L. Bakešová uvádějíc píseň:

zcela správně tuším podotýká: „Poněvadž my křesťané máme pojem o Bohu všude přítomném, nemůže se dívka křesťanská loučiti s Bohem, a myslím, že píseň ta z pohanské doby do naší se zachovala." Zdá se býti více než pravdě podobno, že v této starobylé písni, jakými právě jsou mnohé obřadní písně svatební, „Pánem Bohem" míněn jest původně starý domácí skřítek, s nímž se nevěsta loučí, odcházejíc do cizího domova k cizímu skřítkovi.

Na St. Hrozenkově hospodyně odcházejíc z domova, aby za její nepřítomnosti bosorky (čarodějnice) neuškodily nebo zloději do domu se nevkradli, odevzdává dům v ochranu boží, říkajíc, obrátivši se k obrazům svatých: „S Bohem! Panenko Maria aj synáček Boží dobre varuj!" (hlídej). Když se vrátí domů, neshledavši žádné škody, pochvaluje své opatrovníky: „Synáčku Boží, dobre's varoval aj s Panenku Marijú!" Věc tu zůstala táž jako v Jersíně, jenom jména se změnila.

Jsa ještě školákem, nejednou požádán jsem byl od sousedek, neznajících zacházeti s křídou, abych jim na dveřích a na posteli namaloval „loutkových noh" v podobě pentagramu

když na některou z nich chodila můra. Byl tedy skřítek mocným ochráncem od můry; spatřivši můra jeho šlepěje, utekla.*)