Předchozí 0290 Následující
str. 287

Nyní si lid představuje skřítka obyčejně v podobě kuřete. V Pavlově na Meziříčsku soused Urban má prý skřítka. „Vypadá jako kuřátko; když jí, první lžíci každého jídla dává mu pod stůl."

V Netíně na Meziříčsku vypravovala mi sousedka: „Byla jsem jednou u své babičky. Přišel tam večer jakýsi „douda" (dědek) a ptal nocleha. Babička mu ho dala, ustlala mu na zemi a douda si lehl. Když usnul, povídala mi babička: Podívej se, co to má v ruce! Podívám se a vidím jakémusi zvířátku jenom hlavičku. Očka mělo jasné, ušima stříhalo. Byl to křítek."

„Pospíchalka ve Zhorci," vypravovala táž sousedka, „měla křítka v polici. Když se jí mělo něco stát, zaklepal a dal znamení. Krávy měla jako trn a dojily velice."

„Za Třebíčou je baba," vypravovala dále, „má skřítka, ráda by se ho zbavila, ale nemůže. Slibuje veliký peníze, kdo ji zavede do Říma, aby jí papež pomohl."

Na Novoměstsku sedlák, chtěje se zbaviti skřítka, prodal grunt; domnívalť se, že skřítek zůstane na starém. Ale když nakládali nábytek, milý skřítek už poskakoval na dvoře a pokřikoval: „Budeme se stěhovat!"

Dovádivým a nezbedným bývá někdy skřítek i dle nynějšího podání lidového. V Meziříčí nad Oslavou u kteréhosi tkalce skřítek v noci na stavech všecko potrhal: stavy šly, klepalo atd. Druhý den večer postavili mu jídlo a dal pokoj.

Když je prase hubené a chlupy má naježené, říkají na Meziříčsku, že „je od skřítka porvané." Hospodyně pekouc chléb, uválí devět bochníků, a vsázejíc i vysazujíc, čítá: nedevět, nevosum — nejeden, a vodu, kterou bochníky umývala, dá praseti vypiti.

Udělá-li si ženská, jdouc do lesa, na sukni uzel zvláštního, magického tvaru, hájový na ni nepřijde. Nerozvázala-li by uzlu, než se vrátí domů, přišel by do domu křítek (od Pernštýna).

Že křesťanští kazatelé lidu na novou víru obrácenému pohanského skřítka všelijak zohyzditi a zoškliviti hleděli, jest pochopitelno. Skřítek v pozdějších představách lidu vzal na se podobu pravé ohyzdy. Posud na Valaších běžné jest úsloví: „Si škaredý jak škřátek!" a „uskřítaný" je na východní Moravě „epitheton ornans" tváře nemyté, ušpiněné: „Máš hubu uskřítanú", t. j. škaredou, jako je tvář skřítkova.*)

Jiná jména skřítkova jsou: kubíček, pikulík, špiritus, špírek. **)


telno, jak mají muří nohy od můry pomáhati, leč bychom to snad pokládali za prostředek homoeopatický, jako že nemocného jedna můra již navštívila a druhá tam nemá nic činiti.
*) Podobně nazývá se „ududaným", kdo má hubu nečistou jako dudek zobák, kterým se ve všeličem kuce. — Souzvučné s „uskřítaným" jest „ušmúraný", a jakož ono se skřítkem, tak snad toto s můrou souvisí. **) Špirkem nazývá se také chlapec čipera a neposeda.

Předchozí   Následující