u Chmelů budou všecky vejce...." a zas začaly hlasy do toho, že bude zejtra mráz.

Mezi tímto voláním každý pilně jen hleděl si práce, ovazuje připravenou slamou stromy, aby nepomrzly, ale hodně ovoce přinesly. Až zvonilo poprvé na mši sv., otevřel otec dvířka na náves, dříve ne, přikazuje nám všem, abychom nikomu nic ten den nepůjčovali, že by nám to mohl někdo „učarovat". Jakmile byla vrata neb dvířka otevřena, dávali jsme bedlivý pozor, kdo k nám do stavení první z návsi vkročí. Záleželo na tom; neboť byl-li to muž, byla naděje, že tele, jež se první po dnešním dnu narodí, bude volek ; přišla-li žena první k nám, bude nově narozené telátko jalovička. Půjčit ten den nic se nesmí, neboť by zlí lidé mohli působením na věc vypůjčenou „učarovat kravám", že by nedojily. Konečně večer nadešel Odzvoněno klekání Otec připravil již „košinku" kalení, my nakrájeli „škejby" a krajíce chleba, oloupali česnek a do každého kousku chleba dali jsme jeden „pazourek" česneku a všecky krajíčky a skývy položili jsme do kalení na ošatce. Po té šli jsme s otcem do „mařtalí" a rozdali chléb i s česnekem dobytku a kalení dali jsme mu „k lízání". Který kus dobytka nechtěl vzíti česnek nebo ani chleba, o tom se pochybovalo, že do roka bude v stáji státi. Voli a krávy dostali krajíce, menší kusy jen po skývách chleba.

K večeři měli jsme nejprve hubovou omáčku a do ní máčeli jsme si „rozpíčky" z pece. Po té přišly na stůl „sušenky" vařené, ale již studené a po těch vařené švestky, rovněž studené. Kdo po večeři měl před sebou lichu švestkových pecek, ten prý se „roku nedočká". Pak dostali jsme jablka a ořechy. Kdo, rozkrojiv jablko, neměl v něm hvězdu nebo měl docela nahnilé, do roka zemře.

Sestra zatím a služka již se vytratily. My hoši nesli jsme drobty a pecky stromům, aby nesly hodně ovoce. Děvčata vyšedše na práh volala: „Štěkej, štěkej, pes, kde je můj milej u večeře dnes, štěkej tam na tu stranu, kam já se dostanu —". Nebo šla třást na zahradu bezem, volajíce: „Třesu, třesu bez, ozvi se mi pes, ozvi se mi v tu stranu, kam já se dostanu".

Mezi tím již přišli sousedé „hejtu'' k nám a bavili se vypravováním pověstí nebo hrou v karty o ořechy. Děvčata i tu ještě zkoumala budoucnost. Tak dočkali jsme se prvního zvonění na jitřní. Tu počaly se ženské oblékati. Než však ještě do kostela šly, každá tajné, aby to druhé nevěděly, připravila si několik ceduliček (tolik, kolik měla nápadníků), napsala na ně jména svých milých a vložila je do modlitebních knížek. Při pozdvihování, v půlnoci v kostele vytáhla pak jeden z lístků a čí jméno na něm bylo, toho dostane za muže.

Jídla: Vánoční svátky vyznamenávají se svými „vánočkami" a „hvězdičkami" („vánočka" jest veliká houska, hvězdička" pak malý bochník chleba z výražné mouky). Oboje pekou se výhradně na svátky vánoční. Štědrého večera má býti pokud možná nejvíce různých jídel, aby prý bylo hojně mandelů obilí. Polévka, kterou započne se řada jídel, jest obyčejně „praženka", v níž je buď rýže nebo nakrájená houska. Po té přijde na stůl vařený hrách mastný a posypaný cukrem a perníkem. (Mnoho-li prý kdo zrnek hrachu při jídle upustí, tolik prý bude míti v roce nežitů). Po hrachu následují obyčejně houby na kyselo s vykynutými knedlíky, pak lívance mazané povidly, mastné buchtičky a „nakrajovanky". (Nakrajovanky jsou větší, tenké, povidly nadívané a omastěné buchtičky, podoby skoro elipčité, na jichž povrchu se při dělání jich učiní hřbetem nože nebo řápkem lžíce dvě rýhy, dělící „nakrajovanku" na tři díly k označení, kde se má pak rozkrájeti. Dělávají se pak výhradně k štědrému večeru). Po těchto moučných jídlech přichází na stůl vařené zelí se smaženou cibulkou, jehož si má každý vzíti aspoň na lžíci, aby nedostal „prašivinu". Ke konci pak bývají vařené švestky a hrušky a čerstvá jablka, aby prý bylo hojně ovoce. Před večeří, nikdy i při večeři jí se též „černý kuba", jinak „maňas"