Několik slov o pěstování české archaeologie.

Studium archaeologie těšilo se v Čechách vždy dosti značné oblibě. Nebyli sice Čechové mezi prvními, kteří v ní započali vážněji pracovat, i mezi Slovany Kusové je předešli o několik desítiletí, ale celkem přece jsme nezůstali příliš pozadu. První Kar. J. rytíř Bienen-berk z Bienenberka a po něm hlavně J. Dobrovský na konci předešlého století, na počátku nynějšího Mat. Kalina z Jaefchen-šteina vynikli již vážnější prací, zatím co P. Krolmus a jiní pilně obcházeli, sbírali a kupovali, co se dalo poříditi. V letech čtyřicátých dostalo se archaeologii nového popudu založením sboru archaeolo-gického při král. českém museu v Praze, jehož úkol dle 1. § stanov měl býti: „Důležité starožitnosti české sbírati, zachovávati a ve známost uváděti", a založením zvláštního orgánu „Památek archaeolo-gických a místopisných".

Sbor založen byl r. 1841 popudem Frant. Palackého (ale sešel se teprve r. 1843), „Památky" K. VI. Zapem r. 1853, ale duší celého nového rozruchu byl Jan Erazim Vocel. Již r. 1845 vydal v Praze z usnesení sboru archaeologického své „Grandzüge der böhmischen Alterthumskunde".

Od té doby Vocel neustal pracovati. Prohluboval neustále své vědomosti sepisováním monografií, jež vycházely v Památkách, v Mu-sejníku a Zprávách královské učené společnosti, v publikacích vídeňských, a za příkladem Vocelovým pracovala celá řada jiných, z části ještě žijících archaeologů.

Konečně r. 1866 vyšel I. díl dlouho očekávaného díla „Pravěk země české", díl II. roku 1868. Tím dospěla práce archaeologická v Čechách prvního svého vrcholu. Vocel brzy potom zemřel (r. 1871) a s úmrtím jeho nastal poměrný úpadek. Valy a pohřebiště se sice odkrývaly dále, popisy uveřejňovány v Památkách, ale v spracování