materiálu vidíme rozhodnou ochablost. Nebylo druhého Vocela. Dr. Woldřich pracoval ve Vídni a publikoval nejvíce německy, a v Praze prof. Smolík, jemuž bylo v letech 1878—1884 svěřeno redaktorství „Památek archaeologických", snažil se sice všemožně, aby studium předhistorické archaeologie u nás povznesl (vidíme, že se Památky za něho nesly nejvíce jen tímto směrem a zdá se mi, že pro výlučnou podporu tohoto směru byl professor Smolík i nucen redakci Památek opustit), ale rychlejší tempo a hlubší práce se celkem do české archeologie nedostala. Teprve poslední léta počal nový rozruch. U nás i na Moravě vyskytli se poslední dobu noví pracovníci, vydala se větší samostatná díla čistě speciální, na české universitě počala se přednášeti anthropologie a předhistorická archaeologie, zakládají se horlivě venkovská musea krajinská, a vzhledem k tomu, že i centrální museum v Praze postěhuje se nyní do nových místností, kde bude jak doufáme, dobře plniti vědecký svůj úkol, a konečně že i vláda rakouská nedávno ústy svého ministra projevila ochotu podporovati studium archaeologie a anthropologie v zemích státu rakouského, to vše nás opravňuje souditi, že stojíme před počátkem nového období české archaeologie a anthropologie. To vedlo i mě k tomu, abych zajisté v příhodnou tuto chvíli sdělil se čtenářstvem Českého Lidu a všemi těmi, kteří v české praehistorii studují, nebo chtějí, budou studovati, několik myšlének, které ve mně povstaly během doby, v níž se obírám českou praehistorii. Jsou v nich ovšem také stesky na doby minulé, ale to, co bylo, nebude, doufám, na dále, a řádky moje právě mají za úkol ukázati na některé chyby, které povstávají v pěstování archaeologie jak u nás, tak i jinde, podati tím látku k rozhovoru, a po případě snad skutečně přispěti k nápravě nyní, kdy chvíle tak příhodná jako nikdy více nebude, na př. pokud se týče organisace musea. Psáno je vše v úmyslu nejlepším, ale nepokrytě; vždyť jsme založili Český Lid nejen k tomu, aby sbíral a uveřejňoval různé práce a zaslané materiály, nýbrž k tomu, aby poučoval o všem, co dobrého, o tom, v čem a jak by se mělo u nás pracovati, a to již přirozeně samo v sobě nese vytýkání nedostatků a chyb tam, kde výtka na místě. Počínám nyní archaeologií, je toho více potřeba. O tom, jak si u nás stojí, jaký je úkol, práce a budoucnost české anthropologie, promluvím snad později na místě jiném.

Poslední dobu se u nás a také jinde názvy předhistorická „a r-chaeologie" a „anthropologie" často zaměňují. Badatelé, kteří se zvali dříve archaeology, dávají nyní přednost názvu anthropolog. Nehledě k tomu, že podobná záměna nemívá u nich hlubší věcné podstaty a je jen výsledkem toho, že poslední doby slovo anthropologie přišlo jaksi do módy, bude samo sebou lépe rozlišovati přesně