oba terminy a názvu předhistorické anthropologie užívati jen pro vědu, jež zkoumá původ, vývoj a rozvoj lidstva v dobách předhistorických se stránky tělesné.

Předhistorická archaeologie jest pak véda, jež má za předmět svého bádání objasniti kulturu lidstva v dobách předhistorických, v dobách, o nichž nemáme ni tištěných, ni psaných zpráv a na jichž kulturu souditi můžeme z památek a zbytků náhodou nám zachovaných aneb z mlho-vitých tradic lidových a z obdobných zjevů v životě dosavadních primitivních národů.

Vzájemná příbuznost obou věd, jež došla tak daleko, že se obě zaměňují, vyvinula se hlavně tím, že obě vědy, i archaeologie i anthropologie předhistorická, zabývají se člověkem z doby jedné, dosti ohraničené, při čemž neustále jedna stránka věcně podmiňuje druhou, jedna věda pomáhá druhé tak, že dosud anthropolog musí býti zároveň praehistorikem a praehistorikovi prospěje obeznámiti se aspoň s částmi anthropologie. V témže hrobě, v kterém archaeolog pátrá po zbytcích kultury, po způsobu pohřbívání, výstroji mrtvého atd., nalézá i tělesné zbytky, kosti lidské více méně zachovalé. Tím vším vyvinul se onen úzký styk obou věd a tím se odůvodnila i jejich příbuznost. Příbuznost ta však jest jenom zevní. Neboť zkoumati vývoj předhistorické kultury Evropy a zkoumati fysický vývoj plemen a národů evropských jsou a zůstanou věci dvě. Ovšem že se neustále navzájem podmiňují. Vniknutí nového plemena v obyvatelstvo starší, křížení s ním, přirozeně s sebou neslo i změnu v kultuře, změna kultury však navzájem zase působila k podobným stykům a proměnám fysickým.

Co jest to praehistorie? Celé dějiny lidstva, které se odehrály před onou hranicí doby, z níž máme již prameny psané, náleží praehistorii. Není však pochyby, že jako v dobách pozdějších, tak i v těchto dávno minulých časech byly zde spory, hádky a války, že střídali se vládcové tam, kde lidstvo dospělo již k jistým útvarům společenským, že existovalo to, co tvoří předmět dějů politických, ale o všem tom my ničeho nevíme. Z celého života lidstva v době předhistorické můžeme si utvořiti z části jen obraz jeho kultury hmotné i duševní, dle toho, co nám poví památky zachované, tradice a analogie.

Přecházejíce k naznačení úkolů předhistorické archaeologie, chceme již napřed věnovati několik slov i její ceně a důležitosti. S ní je to zvláštní věc. Věda tato nalézá značné obliby i u nejširších kruhů, o tom není pochyby. Ale za to zase užší kruhy pracovníků, ve vědách exaktních aneb aspoň exaktnějších než je archaeologie, hlavně klassičtí filologové, pohlížely na ni dlouho a dosud pohlížejí s pohrdáním. Známý jest výrok Mommsenův, že praehistorie jest věda, jež nepotřebuje ani latiny, ani řečtiny (!), „eine unschuldige Beschäftigung und Zerstreung für Kreisphysici und Landräthe, Obristen ausser Dienst, Dorfschulmeister und emeritirte Landpfarrer". A ještě