"W. Helbig omlouvá se v úvodě k svému výbornému spisu „Die Italiker der Poebene" svým klassickým kollegům, že se dal na pole praehistorie. V tom je však, již napřed pravíme, omyl. Beze vší pochyby právě to, že věda naše, jsouc na oko tak snadno přístupná, bývá i od laiků mnoho pěstována, vzbuzuje tento odpor proti ní. Posuzovat však vědu dle těchto slabých pracovníků není dobré. Anatomie a mathematika nejsou proto vyloučeny ze věd, když se jimi laik obírá. Obyčejně to svědčí jen o neznalosti věci, když odsuzuje někdo vědu jinou; neznáť její prostředky, cíl, ani to, co vykonala. Prae-historická archaeologie není vykopávání a popisování starých popelnic, právě tak jako kulturní historie není jen líčení kroje, nábytku, chalup toho kterého kraje. To jsou jen prvky, malé prvky k poznání toho, co je cílem konečným. Kdo ztrácí anebo vůbec nemá vědomí tohoto cíle, nikdy se ovšem nevyšine ke skutečné vyšší práci a ku pravému ocenění vědy, v nížto pracuje. Také není třeba aby byl každý stavitelem, i prostí dělníci jsou nutni a ten, kdo celý svůj, život provedl jen tím, že kopal, shledával a popisoval jednotlivé nálezy, také svůj úkol vykonal.

To jediné však není úkolem předhistorické archaeologie. Není jejím úkolem sbírat jen staré památky, pěkně je očisťovat a vystavovat v musejích pod nadpisem, odkud to a to pochází a kdo je šlechetným dárcem.

Úkol předhistorické archaeologie jest jiný, vždy dvojí: jeden, řekněme, užší, druhý širší. Onen užší úkol je výsledkem citu pro vlast a národ, který je snad nám vrozen, jejž dědíme po otcích, nebo který jen výchovou v nás povstává. Ten nám mezi jiným ukládá poznávati lépe národ svůj a jeho historii. A tu je přirozeno, že zejména v poslední době, kdy národnostní city jsou tak vypěstovány, mimo-volně každý hledí k tomu přispěti, a snáší z různých dob příspěvky k poznání individuality svého národa. Vždyť vidíme neustále, jak národnostní city hrají úlohu velkou i v archaéologii. V každé druhé knížce čteme u nás výtky, že ten a ten vše shrabuje pro Germany a Slovanům nedává po právu, a vezmeme-li knihu německou, čteme věci podobné, jen že psané proti nám. Marno by bylo popírat, že na obou stranách bývá správný soud pod vlivem těchto citů, že onu ryzí, v pravdě vědeckou objektivnost málo kdy najdeme ve vědách, které mají za předmět studování dějin a pokroku kultury, civilisace u jednotlivých národů, a při tom neustále jsou nuceny kmenové kultury vzájemně porovnávat a oceňovat. Co však zde cit národnostní ubírá, to zase na druhé straně nahrazuje, přinášeje sebou vždy zvýšení práce. Probuďte v národě sebe menším vědomí národní, ihned začne intensivněji pracovat, zejména v studiu své minulosti.

U mnohých je to ovšem jen výsledek toho, že jinde pracují také tak a žé povinni jsou v témže pracovat, ale u jiných je to výsledek