To je jeden z prvních úkolů naší české archaeologie, postaviti se totiž na podklad co možná široký. Český archaeolog budiž vě-děním svým jakýmsi pojítkem mezi východem a západem Evropy, poznávej důkladně výsledky obou stran, a těž z nich pro českou vědu.

Tento široký podklad musí býti příznakem české práce vůbec, a každého zkoumání zvlášť. Jinak i svojí vlastní úlohy řádně ne-rozřešíme.

Je na př. možno poznati důkladně, jaké vlivy na nás měly jižní kultury bez znalosti archaeologie italské a uherské? Totéž platí pro vlivy severní Evropy, Dánska a Skandinávie. U nás se na příklad přejala známá Hochsteterova theorie o původu hallstattské kultury a applikuje se na Slovanstvo. Je prý slovanská svým původem, a právě tak i kultura těnská. Je však možno dojíti v té otázce rozřešení, aniž by se vedle Hallstattu znal Koban, Samtavro, pole Redkinovo a ostatní naleziště kavkazská, dále protoetruská kultura italská, nálezy bosenské, aniž by se znala těnská doba Švýcar a neuvážilo se řádně, jak to přijde, že hroby s touže kulturou, kterou my v Čechách zveme ténskou nebo duchcovskou, jsou hojné i ve Francii, na př. v údolí řeky Marny? Jak by zase chtěl někdo luštit otázku polí popelnicových typu t. zv. lužického. aniž by důkladně neprostudoval nálezy německé, polské, uherské a pod.? Jest viděti, že při každé jednotlivé otázce je nutno přihlížeti bedlivě k archaeologii některých zemí evropských, jednou na západě, po druhé na jihu, východě, a tak celkem ten, kdo v české praehistorii pracuje, musí být důkladně vzdělán v archaeologii obecné, chce-li, aby jeho práce měly cenu hlubší.

Nesmíme ztrácet, z paměti, že země česká nebyla v praehistorii žádným od ostatní Evropy úplně uzavřeným celkem. Přes ni a poblíže jejich hranic (na Moravě) vedly nejhlavnější cesty obchodní, vystřídali se tu různí národové, a není pak divu, že se u nás jako v ostatní Evropě setkáváme často s týmiž věcmi. Nálezy v zemích od nás dosti daleko položených bývají někdy totožné s některým nálezem českým.

Budeme-li pracovati na širokých základech, pak snadno může česká práce vyniknouti, a přinutíme cizí pracovníky, aby četli i česky psané práce. Dosud, tuším, nenapadlo žádnému badateli učiti se česky, aby mohl studovati naše práce, a to přece má býti naším cílem. Jinde se již tak děje. Norský archaeolog Undset chtěje vniknout do praehistorie uherské, nelenil se naučiti maďarsky.

Tím horší je však, když se pracovníci malého národa uzavírají jen sobě. Když na př. v archaeologii nestuduje se nic, než domácí, nejbližší věci. Pro nepřístupnost jazyka nepodléhají tyto práce kontrole cizích odborníků a následek toho bývá, že vyrostou u malých národů kruhy pracovníků, kteří se sice navzájem nazývají slovutnými archaeo-logy, osvědčenými odborníky, ale věda sama dělá pokrok pramalý. A v cizině úcty nedochází.