atd., slovem návod, podle kterého by i úplný laik podal práci, jejíž výsledky by se mohly s důvěrou používat. Přijde-li někdo k otvírání staré mohyly a najde-li v návodě úplný postup práce, najde-li řadu otázek, které musí zodpověděti, tu není pochyby, že zpráva jeho bude celkem dobrá. On třebas neví, proč určitá otázka postavena, ale odpoví na ni správně dle toho, co nalezl, a to pro toho, kdo později věci bude zpracovávat, celkem dostačí. Takového návodu u nás na nejvýše potřebujeme. Jinde jich mají hojnost, ba stará se o to již stát. Poznalo se dobře, že nařízení ministerské, kterým se nepovolaným zakazuje sbírání starožitností a zřídily se zvláštní instituty k řádnému zachovávání a zachraňování památek (u nás jsou k tomu c. kr. konservatoři jako členové ústřední komisse pro zachování a prozkoumání památek v zemích rakouských), jenom z části napravuje dřívější vandalismus. Nelze je obecně a všude prováděti. Proto na př. v Prusku vydalo ministerstvo samo „Merkbuch, Alterthümer aufzugraben und aufzubewahren".*)

Podobné instrukce vydány byly i jinde (ve Francii, Rusku). V Rusku ostatně již během předešlého století za vlády carevny Anny Ivanovny vydala akademie nauk v Petrohradě jakýsi návod sdělaný Vas. Nik. Tatiščevým, který byl úřadně rozeslán po všech guberniích říše. **)

U nás, pokud vím, ocenil tuto jistě správnou a naléhavou potřebu J. E. Vocel, a také jednou z prvých prací, kterou vykonal, bylo vydání podobného návodu v jazyku českém. ***) Ovšem není to návod takový, jaký si nyní představuji. Ale myšlénka je zde společná. Vydati nový návod český, je skutečná potřeba a myslím, že by nejlépe slušelo opět archaeologickému sboru musea českého, aby práci podobnou provedl buď tím, že by ji uložil některému ze zkušených archaeologů, nebo že by sbor celý ve schůzích svých se pokusil návod sestaviti, při čemž by jeden každý člen mohl přivésti k platnosti své zkušenosti. Měl jsem původně v úmyslu sám podle jiných osvěd-