čených vzorů sestaviti podobný návod, ale bylo by se mi mohlo právem vytýkati, že vydávám něco, k čemu se mi nedostává dostatečné praxe a zkušenosti, a rozhodl jsem se upozorniti pouze na potřebu jeho těmito řádky, v naději, že jiný povolanější potřebě vyhoví.

Vedle prací publikovaných dlužno však stejnou měrou přihlížeti i k výsledku prací uloženému v museu. Archaeologie jest musejní věda, neboť bez velmi dobře uspořádané sbírky nelze ji studovati. Pohlédněme proto i na naše archaeo-logické museum.

Sbírky uložené v maďarském museu národním dělají zcela jiný dojem a více lákají cizince k studiu, než naše na Příkopech. Řekne se ovšem, že to u nás jinak nešlo, že nebylo místa, v Pešti že je místnost a pohodlí zcela jiné, nežli v našem museu. Rád doznávám, že je na tom mnoho pravdy, ale to není vše. Vím zase, že znalec dovede i v špatné místnosti oceniti dobře vědeckou sbírku. A naše museum dlouho neplnilo svůj pravý účel. Celé uspořádání bylo nevhodné a nevědecké. Dlouho se sbírky ukládaly tak jak přišly, zanášely pod čísla, a to bylo vše. Princip, který zde vládl, byl, ukládati stejné předměty k stejným, princip sice i jinde obvyklý, ale nešťastný. Teprve od té doby, co prof. dr. Emler zvolen byl výborem musejním za předsedu sboru archaeologického, nastal jeho vlivem potěšitelný obrat, a nové nálezy zařaďovaly se podle principu jedině správného, totiž vždy celý nález, jak byl, zůstal pohromadě. Od té doby máme již čásť sbírek příhodnou k studování, ač ještě leccos ze starých chyb tam ostalo. Pamatuji se, že ještě v létě byla v museu skříň s nadpisem „Starožitnosti z hradiště Šárky a z Vo-kovic", ale mezi spoustou různých předmětů marně bys byl hleděl roztříditi, co vlastně patří do Šárky, co do Vokovic, co je pozdní, co je mladší. Tu a tam zříme ještě čistě středověký artefakt zařaděný mezi praehistorické a pod.

Tu není divu, že takovéto uspořádání musea nedělalo v dřívějších letech žádný skvělý dojem, a že jako o jiných částech musea kolují cizí posudky nelichotivé i o naší sbírce. Sklámání, to byl obecný pocit, s kterým odcházeli cizinci z našeho musea. Ve slovanském světě hlavně na základě dřívějších styků, které měli přední čeští vlastenci s Polskem, Ruskem atd. jméno „královské zemské české museum" mělo dobrý zvuk. Když však je znalec osobně navštívil, byl překvapen a sklamán. Professor anthropologie na universitě moskevské, Dmitrij Anučin, byl poslán r. 1877 studovat musea evropská. Navštívil též Prahu a napsal pak o archaeologické sbírce našeho musea delší referát, v němž vyjadřuje své překvapení a skla-mání. Čekal více a našel málo. Podivil se (a to dosud platí), že české museum nepořídilo si dosud názornou kollekci po celém světě