Pověry a zvyky lidu moravského při hospodářství.

Když přiletí vlaštovky, hospodář ať se podívá pod kámen. Jaká tam bude srsť (barva), takové barvy má si krávu koupiti, kdo chce míti krávu dobrou (Slezsko).

Dobytče kupuje se vždy s provazem; vrátil-li by se provaz prodavači, ušlo by s ním požehnání. Kdo vede koupenou krávu domů, nesmí vzíti provazu do holé ruky, nýbrž do zástěry. Valach koupi na trhu nejraději takovou krávu, která má na kytách hodně hnoje a špíny v uších. Ta prý bude dávati hojně užitku.

Nežli koupenou krávu uvedou pod střechu, pokládají na ni peřinu nebo ji třikrát od rohův k ohonu peřinou pohladí, aby byla tlustá. Na Rožnovsku ji uvazují o sladkou jabloň. Potom poklopí se „díža vod chlebíčka" a na ní se dá krávě „lizačka" (sůl, otruby, jáhlí, nebo mouka se solí). Do chléva se vede koupené dobytče pozpátku, aby mu nikdo neuškodil, neboť uřknutí a očarování děje se od zadu. Když přivedeš koupenou krávu domů, dej mezi dvéře do chléva starou metlu, čarodějnice nebude k ní míti přístupu. Když koupené hovado teskní, hospodář prostrčí kousek chleba třikráte přes kliku dveřovou, zahřeje ho pod paží a dá dobytčeti sežrati. (Od Rožnova.)

Vykročí-li koupené dobytče pravou nohou ze stáje, kupitel s ním dobře nepochodí. — Nemůže-li Valach na trhu prodati krávu za peníze, jichž požaduje, přivedl-li by ji jen tak domů, schudla by mu. Proto ji prodá na oko některému čeledínu za sklínku kořalky. — Když kupuje Valach na Vsetíně mašíka, vypůjčí si naň peněz, i když má sám. Vrátiv se z trhu, oplatí peníze hned. Mašík za vypůjčené peníze koupený lépe se daří.*)

Žere-li koupený mašík z ruky chléb, bude tlustý a neone-mocní. (Od Vsetína.) Poskakuje-li si kráva na trh vedená na dvoře, neprodá se; jde-li smutná, najde kupce. (Vsetín.) — Aby hospodář zvěděl, dobře-li na trhu dobytče prodá, šlehá bičem do vody. Pění-li se, bude na trhu draho. (Záp. Mor.) — Vedouce dobytče na trh, nakuřují je halouzkou, na které seděl roj nebo