Aby se včely časně a hojně rojily, má se jim ten večer před Filipem a Jakubem postaviti na česno ovčího mléka. Roj, který se v máji vyrojí, za fůru sena stojí; v červnu rojení nestojí za zvonění. (Slezsko.) — Aby roj ze včelína neuletěl, ukradni ženské, když pere šaty, potajmu píst a zastrč pod úl; každý nový roj zůstane ve včelíně. Najdeš-li na cestě hřebík z kola, vezmi jej, ale ne holou rukou, a zastrč do česna, když se mají včely rojiti. Vyšlý roj zůstane tři dni na stromě u včelína a neuletí. (Od Strážnice.) — Aby včel neukradli, hospodář tu noc se štědrého dne na Boží narození o 12. hodině úplně nahý upřede niť, a když ponejprv na jitřní zazvoní, oběhne nahý třikrát okolo včelína a tu niť o včelín otočí, neohlédaje se. Vkročil-li by zloděj do včelína, spíše nevyjde, až hospodář přijde a ho propustí. (Od Brodu.)

Ženci do pole, včely z pole. Když hynou včely, ovce se množí a naopak. (Od Vsetína.)

Na Zábřežsku podřezují včely na zelený čtvrtek. Každý z domácích dostane po kousku medu, také přátelům a chudým po kousku se pošle, „aby Pán Bůh zase požehnal." Ten med snědí s chlebem na lačný život.

Na Telecku, pošle-li kdo přátelům nebo známým na talíři medu, odešlou oni jemu na témž talíři několik vajec s poděkováním: „Aby Pán Bůh požehnal, aby byly úle tak plny, jako jsou ta vajíčka."

Nemocnému žádný včelař medu nedá ani neprodá, sice by mu včely pomřely.

Je-li v advent na stromě mnoho „okydě" (jíní), bude hojně ovoce. Kdo by jíní se stromu otřepal, neměl by ovoce.

Pouští-li ovoce při trhání lehce od stopky, bude i na rok ovoce.

Kdo v advent svačí, tomu stromy neobrodí. (Od Rožnova.) Na štědrý den, když se peče chléb, uváže se na pometlo povříslo a vymetá se jím pec. Povříslo se potom uvaří a po stebélku zuva-zuje se z něho o stromy, aby hojně zarodily. Štěpovati má se ku konci měsíce; kolik dní se do měsíce ještě nedostává, za tolik let ponese stromek ovoce. (Západní Morava.) — Na sv. Longina (15. března) nařezují se stromům kmeny, aby hojně zarodily. (Od Vsetína.)