aneb velmi z těžka jemu se přiučí. Moll-ton jest docela umělý, tak jako celá soustava církevních tónin umělá byla." Naproti tomu sluší uvésti, že sice trojzvuk tvrdý jest bez odporu přirozenější nežli měkký, že tudíž v harmonii hudby vícehlasé má dur jakousi přirozenou převahu,*) že však ve zpěvu jednohlasém, zejména lidovém, tedy tam, kde vzhledy melodické mají vrch, o takové přirozené převaze všeobecné mluviti nelze. Zde rozhodují zvláštnosti národopisné. Lidová hudba většiny národů evropských na př. — a k té dle všeho patřili jsme i my Čechové — libovala si hlavně v dur; u národů těch sluší rod ten nazvati ovšem přirozeným. Avšak jiným zase povahám národním — na př. starým Řekům — původně více svědčilo moll, bylo tudíž pro ně rodem přirozenějším nežli dur. A jako rody našemu dur příbuzné k starým Rekům přicházely z Malé Asie (z Lydie a Frygie), tak zase k dotčeným národům evropským moll s celým příbuzenstvem přišlo skrze římský chorál, jehož soustava byla dědictvím starověkým, spočívajíc v podstatě své na hudbě řecko-římské. A tou větší menší měrou ovšem, kterou se národové ti oddávali vlivům moderní hudby, od začátku sedmnáctého století, ustupovalo u nich moll opět před rodem tvrdým, jehož dávná životní síla nikterak nebyla zničena. Rozhodovati v konkrétním případě, do jaké míry moll, jež dnes jeví se v lidových nápěvech některých národů, na př. slovanských, jest přirozeným rysem hudební povahy národní, a do jaké zase přičítati je sluší trvajícímu posud a nepřekonanému vlivu staré hudby církevní, ať římské, ať byzantinské, jest věcí někdy velice nesnadnou. Ani o moravských a slováckých písních nechtěl bych pronésti soud apodiktický. Jsouť sice Moravané a Slováci nám Čechům tak blízcí, že vnucuje se nám takořka domněnka, že také u nich dur bylo původně přirozeným základem veškeré hudby lidové a že snad jen menší účastenství, které za posledních tří století měli na hudebním ruchu moderním, prodloužilo poněkud panství, jehož kdysi rod měkký nabyl v nápěvech lidu. Na druhé straně však nesmíme podceňovati značné rozdíly národopisné, jež podnes patrný jsou zejména na Moravě, a před časy zajisté byly ještě mnohem větší. Je zásluhou Bartošovou, že na tyto kmenové zvláštnosti mezi Moravany poukazuje i vzhledem k lidové písni. Co do hudební stránky je bádání ještě daleko toho, aby vyřknouti mohlo poslední slovo; ale možnost, že rod měkký zde onde na Moravě byl původní, domorodý, nikterak nesmíme bráti v pochybnost.

Druhé domnění Zvonařovo, jež opraviti si můžeme nyní na základě známých nám lidových nápěvů z XVI. století, je to, že