str. 355
rod tvrdý církevními tony kdysi na dobro byl vytlačen z našich písní, tak že se asi v XVII. století vracel jako novum nějaké. Náhled ten vysvítá alespoň ze slov jeho shora citovaných, kde o nápěvech starších (patrně před 1600) praví docela všeobecně, ie „jsou v moll-tonu." Ukázky lidového zpěvu XVI. stol. poučily nás však, že dur u nás nikdy nevymizelo, že velmi statečně hájilo posici svou oproti rodu měkkému církevní hudbou šířenému.
A co o dur a moll, platí i o jiných ještě stránkách nápěvů, zejména o rhythmu. Tak na př. rhythmus písní „Čížičku ptáčku", „Jidech tam vedle řeky", „Kto chce býti veselý", „Pěkná Káča trávu žala", „Proč Kalina v struze stojí", „Sedláček z lesa jede" a m. j. nemá pranic archaického do sebe, ba jsem přesvědčen, že nejeden z nápěvů v XVI. století nejoblíbenějších, kdyby podnes žil bez nejmenší změny mezi lidem českým a ze starších pramenů znám nebyl, mnohému posuzovateli zdál by se býti výtvorem doby „úpadkové", ale variant jeho o mnoho mladší, jakmile by na sobě měl některé zvláštnosti, třeba jenom neobvyklým způsobem přednesu vzniklé, zase nápěvem starobylým*). Jak opatrní musíme býti při stanovení stáří nápěvů, ukazuje leckterá karakteristika starších melodií u porovnání s pozdějšími, která zakládá se vlastně na pouhé klassifikaci písní v moderních sbírkách obsažených a přisuzuje rozličným skupinám rozličné stáří dle subjektivního dojmu a dle všelikých hypothesí, nikoliv dle přesných dat historických. Tolik je jisto, že mezi nápěvy českých písní lidových XVI. století a těmi, jež nalézáme ve sbírce Erbenově, nezeje ona propast, kterou běžné názory předpokládají. Některé oněch starých nápěvů zní sice sluchu modernímu cize, starobyle, za to však jiné zase nalezly by živý ohlas i v pokolení nynějším, ba mají na sobě takové zvláštnosti, na př. vracení se nezměněného aneb alespoň v hlavních rysech netknutého thematu začátečního na konci písně, které přičítávají se době „úpadkové",**) ovšem neprávem — ač nemá-li „úpadkem" býti celá historie lidové písně v Čechách, pokud ji z pramenů, t. j. z nápěvů nepochybně datovaných znáti můžeme, počínajíc tedy již XV., ne-li XIV. stoletím.
*) Zajímavé jestporovnati na př. nápěv písně o kalině, jenž zpíval se okolo roku 1500 v Čechách, s některými pozdějšími ve sbírkách Erbenově, Sušilově a obou Bartošových.
**) Spisovatel stati „Hudební stránka" v přídavku k Bartošovým „Nár. písním mor." (L. Janáček) — abych uvedl příklad z literatury nejnovější — spatřuje v tomto formálním pokroku hudby lidové jeden ze znaků třetího období, t. j. doby jinak úpadkovou zvané, jejíž „nákazou" postižena jest prý Morava jen z části, kdežto „nad míru veliký počet lidových písní v Čechách původ svůj vzal v tomto období" (str. CXXVIII). — Týž období první, nejstarší karakterisuje kromě jiného takto : „Bohatá a ustavičná změna, vždy nové a nové formy napínají mysl posluchačovu; žádné zpodobné skupiny rhythmické nebo melodické nezpřijemňují a ne-
|
|