Obraťme se zase ku sbírce Erbenově. Z toho, co řekl jsem v prvních částech této rozpravy, plyne tuším zjevně, že o karakteristických rysech české písně lidové, t. j. o hudebních známkách její českosti, jako o „znacích" v přísném smyslu logickém řeči býti nemůže. Není především ani jediného znaku takového, který by byl jednak společný všem lidovým nápěvům našim bez výjimky, jednak zpěvům jiných národů a kmenů docela cizí. Na druhé straně není zase ani jediné písně české, která by v sobě soustřeďovala veškeré zvláštnosti, které dle obecného mínění nápěvy naše karakterisují. Jen celkový souhrn těchto ná-pěvů — řekněme na příklad oněch 800 u Erbena otištěných —• podává nám význačný obraz hudební povahy českého lidu. Jednotlivá píseň jest jen podřízenou částicí tohoto obrazu, třeba jinak velmi cennou a důležitou, přece však o sobě k poznání povahy té nedostačující. Píseň jako každý výtvor umělecký jest projevem duševního stavu docela konkrétního; malý objem její vylučuje pak možnost všeobsáhlosti a všestrannosti karakteristiky právě tak, jako konkrétnost projevu toho vylučuje její naprostou všeobecnost. Věc nemá se jinak než při národní povaze duševní vůbec. Tu netvoří jednotlivá nálada, vášeň, snaha, nebo kteréhokoliv jiného druhu hnutí duševní o sobě vzato — tyto detaily mohou se vyskytovati a vyskytují také u národů jiných, poněvadž jsou něčím čistě lidským — nýbrž jedině celkový směr a způsob celého duševního života, jejž arci názorně označuje vzájemný poměr oněch jednotlivých jeho prvků a činitelů, zejména převládání a vynikání jedněch nad druhé.

Písně jsou jako osobnosti, jichž duševní i tělesné vzezření bývá přerozmanité a jež přes to doplňují se v jednotný ráz národní, tvoří dohromady jeden zcela určitě karakterisovaný celek. Jsouť mezi námi Čechy zajisté jednotlivci, kteří dle letory a tváře i postavy své mohli by býti zcela dobře buď Italiany anebo Švédy, Francouzi atd., a naopak zase mezi příslušníky národů cizích jsou lidé, ve kterých bychom ani netušili cizince, kdybychom náhodou se s nimi setkali někde v Čechách. Ba možno říci, že národům evropským nebo dozajista alespoň středoevropským hlavní typy psychické a fysiognomické jsou vlastně společné, že však každý národ karakterisován je tím, co v něm převládá; neboť typy, které v jednom národě jsou výjimkou třeba nad míru vzácnou, v druhém tvoří valnou většinu a naopak. Zanedbávati však a z karakteristiky nadobro vylučovati ony výjimky bylo by počínání zcela nesprávné ; vždyť i to přispívá podstatně k celkovému rázu národnímu, kterého druhu odchylky a výjimky se v něm vyskytují a jaký jest počet jejich a váha oproti vládnoucímu pravidlu.

Jsou písně české, jejichž nápěvy mohly by se zcela dobře vyskytnouti též u některého jiného národa — a nejedná skutečně