str. 362
bez taktu — vše to ovšem dle Erbenova způsobu psaní. Tuto převahu třídobého rhythmu patrně způsobily tance. O nepatrném počtu nápěvů rhythmicky volných, t. j. určitým taktem přísně se nespravujících, byla již řeč; dle Erbenovy notace jest jich 0,75%. Také nápěvů s měnícím se taktem jest jen málo: 1,75%, Z toho ovšem plyne, že změnu taktovou nikterak nelze považovati za karakteristiku české hudby lidové. Nalézáme ji nejvíce v písních tanečních a souhlasně s tím i několikrát v instrumentálních tancích od Rittersberka uveřejněných; avšak lidové tance i jiných národů ještě na začátku tohoto století někdy měnily taktr což hravou kombinací různých kroků a posuňků snadně si vysvětlíme.
Za to jiná zvláštnost zasluhuje pozornost naši: v Erbenově sbírce všechny téměř nápěvy začínají těžkou dobou. Jenom 12 nebo (nenotuje-li se „Měla jsem holoubka" bez taktu) 13 nápěvů z 800, tedy asi 1,5% celého počtu má předtaktí, kdežto ostatních 787 nebo 788, tedy 98,5% zahajuje takt plný. Uvážíme-li, že v německých písních lidových je poměr docela jiný, že totiž v nich rozhodně převládá předtaktí (dle prvního dílu sbírky Er-kovy kdysi napočítal jsem asi 75% nápěvů s předtaktím a jen 25% bez něho), a vzpomeneme-li si na slovní přízvuk jednak český, jednak německý, nebudeme moci zapírati souvislosť mezi oběma těmito zjevy: obvyklý rhythmus jednotlivého slova, jež v češtině má přízvuk vždy na první slabice, v němčině však valnou většinou na druhé, patrně má rozhodující vliv na rhythmus začátků písňových.*) A doplníme-li úvahy ty odkazem k dotčenému právě pozorování, že při recepci cizích nápěvů lid český předtaktí rád odmítá^ kdežto lid německý je naopak přidává, kde původně ho nebylo, zajisté uznáme, že zde před sebou máme zjevný karakteristický rys lidové písně české.
Ostatně i jiná ještě zvláštnosť slovního rhythmu zanechala nepopiratelné stopy své v nápěvech našich. Velice oblíbený, zejména v taktu tříčtvrtečním, jest rhythmicky motiv: @IO@1@ s nímž shledáváme se tak zhusta, že již Zvonař poznal v něm karakte-ristickou známku čistého zpěvu lidového. On také již poukazoval k souvislosti s rhythmem slovním (v „Slavoji", III. str. 7.0), ač mínění to nedosti určitě a přesně formuloval. Zajisté běží zde o to, že český sluch, zvyklý i přízvučným slabikám krátkým (na
*) Mezi nápěvy XVI. století předtaktí sice poměrně častěji se objevuje, přece však je nalézáme pouze asi při jedné pětině písní, kdežto ostatní čtyři pětiny jsou bez něho. Poněkud větší tento počet nápěvů s předtaktím za dob starších vysvětluje se jednak vlivem hudby cizí, jednak tím, Že vůbec přirozený přízvuk slovní v hudbě světské nabyl plného významu (v našem případě arci jen bezděčně, takořka instinktivně se jevícího) teprve v době moderní, t. j. za posledních tří století.
