Že počet písní dobře nebo alespoň slušně deklamovaných není malý, právě bylo řečeno. Arci první bloky, jichž text jest u Erbena podložen nápěvům, někdy lépe se deklamují, než leckterá z dalších;*) neboť z pravidla zajisté nápěv přizpůsoboval se požadavkům slov první sloky, kdežto pro sloky ostatní sám stával se již předpisem jakýmsi více méně ustáleným. Podobně má se to i tenkráte, když nápěvu beze změny užívá se i pro texty jiné, někdy dosti četné; jest přírozeno, že melodie ne každému z nich tak vyhovuje, jako onomu, s nímž původně byla sdružena. V písni „Pec nám padla" (EN. 508) na př., jak ji u Erbena čteme, deklamace, jinak slušná, v 5. a 6. taktu stává se náhle drsnou; podložíme-li však nápěvu tomu další jeho texty „Pojď, Honzíčku, na břitvičku" a „Půjč mi, ženo, motovidlo" (EP. 267), které slovy svými již dokazují, že ony vlastně svědčí této taneční písni (břitva, motovidlo) a nikoliv text u Erbena nápěvu podložený, shledáme, že chyba ona z deklamace zmizí. Kritické vydání nápěvů, kterým teprve byl by získán pravý základ pro folkloristiku hudební, musilo by arci v přední řadě přihlížeti k tomu, který z více textů nápěvu některého jest poměrně nejpůvodnější, nejstarší.

Zde onde zajisté příčinu špatné deklamace hledati sluší v chybné notaci. Že Erben co do úpravy taktové mnoho opravil, v čem pochybeno bylo sbírkou Rittersberkovou, již shora jsem uvedl. Píseň „čí to koníčky", tam za příklad uvedená, arci více na českosti rhythmu vůbec získala, nežli na správnosti deklamace v podrobnostech. Ale za to řada jiných písní, které ve sbírce Erbenově náležejí mezi slušně, ba namnoze velmi dobře deklamované (na př. EN. 67, 87, 90, 181, 199, 622, 753), u Rit-tersberka (R. 216, 225, 73, 208, 293, 285, 256) mají dekla-maci přímo nesnesitelnou; psány jsou tam totiž s předtaktím, tak že (jako u citované již písně EN. 96 = R. 290) všechny taktové čáry o jednu čtvrť dále pošinuty jsou. Při písních těch ostatně alespoň takt tříčtvrteční (jenom v EN. 622 dvoučtvrteční), byl správně udán; jak deklamace pochodila, když notován byl nápěv v docela jiném taktu, nežli má býti, na př. píseň „Ztratila jsem pantoflíček" (R. 12) v tříčtvrtečním taktu místo čtyrčtvrtečního (EN. 788), snadno dá se pomysliti. Stůj zde na ukázku alespoň, ještě jeden z nápěvů vyčtených. Píseň „Já mám louku při dolině" nalézáme ve sbírce Rittersberkově jakožto číslo 208 takto upravenou: