Předchozí 0373 Následující
str. 370

jsem přesvědčen, že bez upřímné lásky k věci a bez vnímavosti pro přednosti její daleko by nedošel, zvláště ne po cestě dosud málo schůdné, na poli takořka nezoraném. Ale mísiti projevy záliby s věcným rozjímáním jest počínání povážlivé, vydávati pak dokonce ony za toto přímo škodlivé. Ostatně právě z upřímného hlubokého přesvědčení o vzácné hodnotě našich písní lidových rodí se druhé přesvědčení, o nic méně upřímné a hluboké, že z písní těch plný požitek a plný zisk budeme míti jen tehdy, když snažiti se budeme, abychom je všestranně a zevrubně poznali v světle dokonalé, nelíčené pravdy.

Dodatek. Laskavostí p. prof. Fr. Patočky mohu podati bližší a patrně přesnější zprávy o vzniku písně „Horo, horo". Pan prof. psal mi totiž 24. prosince m. r. kromě jiného: „CoWaldau o vzniku písně „Horo, horo, vysoká jsi" píše, není správné; očitý svědek, nynější děkan v Ronově, p. P. Jan Červenka, týž, který Českému museu daroval t. zv. Opatovický rukopis, byl jako theolog v Král. Hradci a o osudech Bechyňových vypravuje takto: Bechyně sloužil jako myslivec v Kutné Hoře v letech posledních třicátých, zabil svou milou, souzen a k smrti odsouzen byl v Král. Hradci (v Jičíně se to nemohlo státi, poněvadž tam nikdy auditoriátu nebylo); před popravou uvězněn byl ve vojenské věznici v t. zv. jízdecké kasárně (Reiterkaserne), pod jeho celou byla kašna, odkudž děvečky na večer vodu nabíraly a Bechyně, když písní „Horo atd." si naříkal, slyšely; tyto pak tuto píseň po Hradci roznesly a tímto způsobem stala se lidovou. Z toho týž svědek soudí, že „Horou" není míněna hora Tábor u Jilemnice, nýbrž površí Kaňk u Kutné Hory."

K názvosloví našeho dialektu.

Podává dr. Jan Jakubec.

V jazyce nejvíce od sebe odděluje jisté vrstvy téhož národa slovní poklad — materiál jazykový. Každý vybírá si z veliké zásoby jazykové jen jistou část, kterou mu určuje jeho vzdělání, zaměstnání a jiné okolnosti. Celým fondem jazykovým nevládne žádný člen. Vele-duchové i po této stránce nejobsáhlejší, jako na př. Shakespeare a Goethe užili ve svých dílech asi 15.000 slov. Sotva asi 20. díl celé zásoby


Předchozí   Následující