obou panství. (Můj otec je Šlikovák, matka Skalačka z blízké vesnice.) Tak říkají prý na př.

Srovnáváme-li jazyk spisovný se živou mluvou, vidíme v živé mluvě po jisté stránce houževnatější udržování některých starších. výrazů.

Jako najdeme v lidu vždy pevněji udrženy staré zvyky, názory, představy náboženské a vůbec celý život dřívější, tak. má se věc i se, slovy. Stará slova udržují se pomocí zvláštních prostředků, zejména, toho, že jisté slovo přichází ve zvláštním spojení, v obratech často užívaných; na příklad ve srovnání, v přísloví, v písni atd. Tak udržuje se v paměti, ač jinak úplně isolované, a zachovává se před vymřením, třebas věc sama často upadla v zapomenutí. Tím nabývá pro-nás zajímavosti kulturní. Tak na př. říká se o člověku, jehož mate-rielní postavení se zhoršilo: „spad mu s kopy groš", což zajisté upo-, míná na dobu, kdy cena kopy se měnila, klesala. Pořekadlo „sprave-dlivýho nepálí" upomíná na boží soudy. „Ten je ustrojenej, že by ho z kusu neprostřelil" („jako Možiš"). Slova „kus" už dávno obecně se; neužívá, nýbrž místo toho vždy „kanoun". V písni: „nalícím na tě" —, jinak políknout. Hoří (v plotně) milíř. Milíř byla zapálená hranice-dříví při pálení uhlí a kolomazi. Výkon ten pamatují pouze starší osoby, pro mladší žije už jen traditionelně, neznají už původního významu ; prádlo je zmrzlý jako vor; má kapcu nadětou jako terč: kráva má výmeno jako terč — slova běžná v řeči spisovné, ale, v našem dialektu jen toto spojení udrželo je v paměti: je zdravej-jako rys nebo jako bukač; slanej jako kružec m. krušec (rozpuštěná sůl); vobec slul u starých Slovanů pozemek jistému kruhu rodin společný (Vocel Pravěk země čes.), tak i u nás, jen že zde se více význam specialisoval a znamená = obecní pastvina; sem asi sluší zařaditi slovo podruh = nájemce, podruží, snad zbytek starého zřízení (zádruha?). Ve staré češtině říkalo se: byl tam svým životem, t. j. osobně; z toho obecnou snahou slovanských jazyků utvořilo se adjekt.: životný; to žije posud v některých isolovaných obratech, jako: von to uďál životně = skutečně, sám; a pošinu-tím významu: to je životná prauda; slovu rež (posud v některých., dialektech užívaného) u nás nikdo nerozumí, ale jazykovou isolací udrželo se: režnej pytel, režný plátno, t. j. pytel na rež; konec znamenalo ve starší fási (jako ve stslov.) též začátek; tak říká se-